Děkujeme čtenářce s nickem Japina za velmi vtipný příběh k dnešnímu tématu. Že nakupování není jen pro zlost, ale přináší i docela humorné situace, se dočtete právě v jejím příspěvku.

Nakupování v lásce nemám, vlastně ráda kupuji jen květiny a knihy a jinak jsem velkým příznivcem utrácení peněz v internetových obchodech. K tomuhle tématu se mi však vybavila příhoda stará už pár let, kdy jsem si o polední přestávce, místo oběda, potřebovala skáknout do drogerie na malý nákup. Zubní pasta a toaletní papír se u nás tratí kosmickou rychlostí a stejně si většinou na jejich nákup nevzpomenu dřív, než když s vypětím všech sil mačkám ráno z tuby na kartáček poslední zbytek a na záchodě, stydím se to přiznat, nám už párkrát dokonce musely posloužit bílé ubrousky.

Když jsem tak stála u regálu se zubními pastami, najednou na mě kdosi houknul: „Ahoj sklerózo, taky místo oběda doplňuješ zásoby.“

Byla to Eva, má kolegyně z práce, stála hned vedle u regálu se zubními kartáčky. Náš výběr jsme rychle ukončily, abychom si cestou zpátky mohly ještě pokvokat.

Než budu pokračovat, musím napsat, že Eva … je prostě klasik. Představte si padesátnici, ale s duší 15-leté žáby. Například, když u nás na úřadě zavedli neformální pátky, byla to právě Eva, kdo svůj šatník proměnil nejvíc – představte si plnoštíhlou dámu v černých děrovaných punčochách, riflových kraťasech a černém tričku s flitrovým nápisem rocková hvězda. Ne že by ztratila soudnost, ale chtěla nás prostě pobavit.

Teď zpátky. Eva měla v košíku jen ten jeden zubní kartáček a tak jsem šla málem do kolen, když se na ni pokladní s úsměvem otočila s částkou: „Stošedesátpět korun.“ Já jsem jen na sucho polkla. Tolik peněz za kartáček, obdivně jsem koukla po Evě a pomyslela si: nešetří na sobě a to je správně. Eva ani nemrkla a s klidem podala pokladní dvousetkorunovou bankovku.

Cestou zpátky jsem mezi řečí uvažovala, jestli jsem takový skrblík, nebo je Eva snob, nebo opravdu chvályhodně investuje do zdraví svého chrupu. Ale pak jsem to nevydržela, zastavila se, pohlédla na ni a konstatovala:

„Milá Evo, dovol, abych ti oznámila, že jsi pravděpodobně jediný člověk, co znám, který si kupuje zubní kartáček za 165 korun.“

Eva se na mě podívala s noblesou anglické královny, že jsem tušila, co mi odpoví. Ale chyba lávky. Vznešeně zvedla hlavu a vážně pronesla:

„Milá Jano, dovol, abych ti oznámila, že jsem u poklady myslela, že mě raní mrtvice, ale chtěla jsem být za dámu. Ale jestli si ta dáma nechá ještě někdy brýle v kanclu, tak si k tobě přijde pro pár facek.“

Úspěšné nákupy přeje Japina

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Musím uznat, že vaše kolegyně Eva je opradu formát. Co byste v její situaci dělaly vy, milé ženy-in? Vrátily byste kartáček, nebo zachovaly dokórum?

Máte také nějakou vtipnou, nebo jinak zajímavou příhodu, která se vám stala během nakupování? Napište nám, téma nakupování je vaše.

redakce@zena-in.cz

Reklama