Reklama

Nejžádanější cena na světě
Cena,  pojmenovaná po Alfredu Nobelovi, která bývá udělována vždy v prosinci, je synonymem lidského úspěchu.
Proč je tato cena tak renomovaná?
Nobelova cena byla první skutečně mezinárodní cena.
Vítězové se připojí do ojedinělého klubu 705 laureátů, zvolených během minulého století.

Albert Einstein, Martin Luther King Jr., Bertrand Russell, Marie Curie, Ivan Pavlov a Winston Churchill.

Velkolepým oslavám ve Stockholmu, trvajícím celý týden, završenými oficiálním obřadem s recepcí,  předsedají švédský král a královna.
Také peníze se hodí, letos bude každá cena v hodnotě 1,32 milionu dolarů.
I sama pozornost je ohromující. “Na týden jste králem světa,”  říká fyzik Burton Richter, laureát z roku 1976.

Představoval si to tak Alfred Nobel?
V žádném případě.
Nobel (1833–96), švédský průmyslník a vynálezce dynamitu, si pouze přál odčinit škodu, kterou světu způsobil jeho vynález. Ve své závěti oznámil, že jeho majetek, 9 miliónů dolarů, bude sloužit k financování cen, které odráží jeho zájmy: fyzika, chemie, lékařství nebo fyziologie, mír a literatura.
Cena za ekonomii byla doplněna v roce 1968. Ve jménu celosvětové dobré vůle Nobel prohlásil, že “nebude brán ohled na národnost kandidátů” a že vítězové by měli “co nejvíce přispět k prospěchu lidstva”.
V té době byla tato představa radikální a král Oscar II. ohrnul nos, že není v dostatečně  vlasteneckém duchu.
Ale Nobelova cena upoutala svět již od prvního udělení v 1901.

Jak jsou kandidáti posuzováni?
Ve velké tajnosti a podle přísného protokolu. Nobelova nadace kontroluje peníze, o výběr kandidátů se stará tří až pětičlenná komise. Její členové jsou vybráni ze Švédské akademie věd, která uděluje ceny za fyziku, chemii a ekonomii, z institutu Karolinska (lékařství); Švédské královské akademie (literatura); a Norský parlament (mír).
Po vyžádání doporučení znalců, členové komise prověří stovky kandidátů, vyberou finalisty, které předají řídicím orgánům.
V říjnu se výherci dozví, že vyhráli, obřadným telefonickým hovorem, obvykle pouze 15 minut dříve než ostatní. “Tento mechanismus je tak skrytý,” píše Burton Feldman, historik Nobelovy ceny, “že rozhodnutí se zdají vycházet nikoliv ze Stockholmu, nýbrž z nějaké nadčasové sféry objektivního soudu.”

Je jejich volba vždy bezchybná?
Ne docela. I když se snaží o svědomitost a osvícenost, znalci někdy podlehnou subjektivitě, která charakterizuje všechny soutěže, a již učinili mnoho zvláštních rozhodnutí a politováníhodných opomenutí.
Mistři jako Ibsen, Joyce, Tolstoj a Brecht nedostali nikdy cenu za literaturu.
Gandhí neobdržel cenu míru a Freud nebyl vyznamenán za lékařství.
Edwin Hubble, který jako první předpokládal rozpínání vesmíru, byl opomenut na cenu za fyziku.
Dmitrij Mendělejev vynalezl periodickou tabulku prvků, ale Nobelovu cenu za chemii si tím nevysloužil.
Raymond V. Damadian, který pomohl vyvinout zobrazování magnetickou rezonancí, letos cenu za lékařství také nedostal. Rozzlobil se a nechal v tisku uveřejnit převrácený obraz Nobelovy medaile na celostránkové reklamě s titulkem “Hanebná křivda, která musí být napravena.”

Někteří z vítězů jsou, naproti tomu, překvapením.
Například? Dlouhý seznam nepovšimnutých a nečtených kandidátů literatury, mezi nimiž figurují Bjørnstjerne Bjørnson, Selma Lagerlöf, Henrik Pontoppidan, Pär Lagerkvist a Salvatore Quasimodo. Nejméně působivý vědec byl pravděpodobně švédský Nils Dalén, který v roce 1912 obdržel cenu za fyziku, za vylepšení příkonu u majáků.
Dánský výzkumník Johannes Fibiger obdržel cenu za lékařství v roce 1926, když tvrdil, že se mu podařilo v laboratoři reprodukovat rakovinné buňky, později však bylo prokázáno, že neměl pravdu
Moniz obdržel v roce 1949 Nobelovu cenu za lékařství, za zdokonalení lobotomie. Zdánlivě dobrý nápad, dokud jej lékaři nevypustili z praxe jako neúčinný a barbarský.

Někteří laureáti přiznali dokonce zatajení důležitých pochybností ohledně cen.
Co bylo jejich hlavní stížností? Nobelova cena je příliš prestižní, tvrdí, až to není prospěšné. Díky Nobelově téměř nadlidské auře, jeho cena inklinuje k podporování kultu vševědoucnosti.
“Laureáti nejsou bohové, i když někteří z nich si to o sobě myslí,” říká James J. Heckman, nositel ceny za ekonomii z roku 2000.
Lidé se mě ptají na věci o kterých nic nevím.”
Někteří kritikové tvrdí, že Nobel ve skutečnosti zničil mnohým vědcům jejich brilantní kariéru. “Nikdo už nikdy ničeho nedosáhl po obdržení ceny,” tvrdí T.S. Eliot, literární laureát v roce 1948.

Je to pravda? Není, i když mnozí z laureátů již měli své nejlepší dílo za sebou v době, kdy byli uznáni.
Tímto projevem uznání byli někteří skutečně zasloužilí výherci zachráněni před zapomenutím, kterého by se dočkali nebýt Nobelovy ceny.
V roce 1949, kdy William Faulkner obdržel cenu za literaturu, většina jeho knih byla rozebrána. Kritikové ho popisovali jako nesrozumitelného, absurdního a provinciálního autora. Nobelova cena sama o sobě vzkřísila jeho kariéru.
V roce 1935, přes odpor nacistického Německa, obdržel cenu míru Carl von Ossietzky, který odhalil Hitlerovo tajné znovuvyzbrojení.
Von Ossietzky zaplatil za Nobelovu cenu svým životem. Když hitlerovci vtrhli do Norska, odvlekli jej do koncentračního tábora, kde zahynul.

Dejte šanci míru
Z šesti Nobelových cen je cena za mír pravděpodobně tou nejžádanější, ale také tou nejpolemičtější.
V Nobelově poslední vůli bylo uvedeno, že vítěz má “prosazovat bratrství mezi národy, odstranění nebo snížení počtu stálých vojsk a podporu a rozšiřování mírových jednání.”
Klíčové slovo zde je “prosazovat”.

Četní vítězové strávili léta válčením, nikoliv podporou míru. Další z nich podnikli šouravé kroky k míru, aniž by se někam dostali.
Jedním z prvních výherců ceny za mír byl v roce 1906 Theodore Roosevelt, za vyjednávání v rusko-japonské válce.
Roosevelt se samozřejmě dostal do popředí jako válečník, který vtrhl na Kubu s jednotkami Rough Riders. Jako president vybudoval Great White Fleet – velkou bílou flotilu, která povýšila Spojené Státy na velkou námořní mocnost.
Henry Kissinger, který pomáhal vést krvavou a zbytečnou válku ve Vietnamu, obdržel Nobelovu cenu míru v roce 1973 za vyjednání jejího konce.
V roce 1994, se palestinský vůdce Yasir Arafat stal vysmívaným spoluvýhercem ceny za podepsání mírové dohody v Oslo, a tím přerušil svou teroristickou kariéru.
Jeden z pěti posuzovatelů, Kaare Kristiansen, na protest proti udělení ceny Arafatovi odešel z komise, a v následujících letech žádal znovu, aby komise tuto cenu zrušila.
“Arafat není mírumilovný pacifista,” tvrdí Kristiansen, “nýbrž válečný štváč a vrah, neštěstí pro svůj vlastní lid i pro sousední národy.”

http://www.theweekmagazine.com/briefing.asp?a_id=493

Přeloženo a upraveno podle The Week