sleep

Měla jsem za to, že svými akčními sny, kdy hlasitě hovořím v rozvitých větách, směju se, případně pláču nebo sebou různě mrskám, musím svého přítele Radka v noci strašně rušit.

Předvedl mi ovšem, že jsem proti němu v tomto směru ubohý břídil…

Často se stává, že mám tak živé sny, že ležet při nich v klidu a tiše je zřejmě nemožné.

A tak se stává, že usilovně a hlasitě brečím, načež jsem láskyplně probuzena se slovy: „No tááák, to byl jenom sen.“

Někdy mi ještě chvíli trvá, než si to plně uvědomím, a tak třeba ještě chvíli brečim. Pak mu povyprávím ten thriller a za trpělivého chlácholení znovu usnu.

Všimli jste si, že se chovám disciplinovaně a jen poplakávám?

Ještě minulý víkend (přes týden bývám v Praze a víkendy trávíme spolu ve Varnsdorfu) jsem měla trochu pocit viny, že ho každou chvíli takto probudím a vyžaduji ohledy.

Už ho nemám.

Radek mi v sobotu předvedl, jak to vypadá, když má živý sen on.


Jsa znaven celodenním kolotočem ulehl kolem desáté hodiny na svou půlku postele, a zatímco já jsem sledovala detektivku, on spokojeně klimbal.

Chvilkami se sice ještě pokoušel o rozhovor, ale jeho projev byl nesouvislý, ač se snažil. I popřála jsem mu krásnou noc a spokojeně pojídala sušenku.

Náhle otevřel oči, zamlaskal a hezky požádal o sklenici vody.

Dobrotivě jsem vstala a odešla mu ji opatřit do kuchyně.

Napil se.

Sklenici držel v leže na břiše a každou chvilkou usrkl. U toho roztomile klimbal. Sledovala jsem ho, aby snad se sklenkou neusnul. On ale pokaždé statečně prozřel a znovu usrkl.

I jala jsem se sledovat soustředěně film.

Na svého drahého, statečně bojujícího s Hypnosem, jsem na malou chvilku zapomněla.


V té nejnapínavější pasáži filmu se náhle vedle mě jeho tělo prudce vymrštilo!

Byla to vteřina!

S bojovým pokřikem „HA – JÁ TI DÁM!!“ mi bez varování obsah sklenice prudce poslal přímo do překvapené tváře.

V momentě mokrá jako krysa jsem na něj konsternovaně zírala.

Vytřeštil oči a hleděl na mě jako na ducha.

„Co-co… co to děláš??“

Stále vytřeštěně zíral.

„To jsi nebyla ty?“

„Co sem nebyla??“

Zamrkal.

„Ježiši, já sem blbej!“

Tak strašně, jako jsem se začala smát v tuhle chvíli, jsem se nesmála už dlouho.

O to víc to bylo k popukání, když Radek stále nevěřícně zíral na mou komplet zmáchanou figuru vedle sebe a nedokázal absolutně pochopit, co udělal.

Zlomena v pase smíchy jsem se v křeči šourala do koupelny převléct.

Nehybně seděl a hleděl za mnou nevěřícně.

Když jsem se vrátila, díval se na mě jako přistižený uličník a pravil: „Mmmm… promiň!“

„To nic, miláčku, fakt jsi mi to teda nandal, ale ten ovladač polož laskavě do uctivé vzdálenosti od těla, ano?“

Reklama