Tento trapas se nestal mě, ale mojí kamarádce a já měla to štěstí být u toho. Ještě dneska se válím smíchy, když si na to vzpomenu.
Potřebovala něco vyřídit v bance. Patřičně se oblékla, načesala, aby dělala seriozní dojem.
Lodičky na podpatku celou eleganci jen umocňovaly. Vstoupily jsme do banky, u všech přepážek byli zákazníci, všude dost lidí, u dveří ochranka....

Kamarádka tam vplula, bohužel si nevšimla schodu (byl žlutě natřený, aby byl vidět) a už to bylo.
Letěla přes celou místnost s nosem u země, kabelkou mávala jak větrné mlýny, jak se to snažila vybrat. V bance ustala veškerá práce. Nastalo hrobové ticho. Všicni sledovali, jestli to vybere.

Povedlo se.

Na konci místnosti stála kamarádka z rozhozeným drdolem, bez jedné lodičky a chudák celá červená (nedivím se). Posbírala botu a zbytek sebevědomí a postavila se k okénku.

Já musela banku opustit, protože jsem ten smích nemohla zastavit. Vždy když mi není do smíchu, tak si vybavím ten její let a hned je mi veseleji. 
 
ivuše.i
 

Jojo, tyhle trapsy jsou nejlepší a nejvíc pobaví, když se stanou tomu druhému ;o)))))
Děkuju za příspěvek a tvé kamarádce fakt nezávidím.... asi bych z banky zdrhla jak malá holka ;o))))
Reklama