Děkujeme za první příspěvkovou vlaštovku od čtenářky s nickem dispěčerka. Jak prožívala třídní schůzky ona?

Třídní schůzky byly pro mě noční můrou.

Vzpomínám si na doby, kdy byl můj syn ještě malý žáček první třídy. Bylo to ještě takové hravé, rozjívené dítě, které zajímalo všechno možné jen ne škola. Z třídních schůzek, kde mi paní učitelka stále domlouvala, že je při vyučování málo aktivní, nehlásí se, lelkuje a dívá se z okna a o přestávkách řádí, jsem chodila málem kanálama.

Doma jsem mu říkala: " tak se snaž, hlas se, ať má paní učitelka radost“. Jednou takhle přiběhl ze školy a prý ,,maminko, maminko, já jsem se dneska hlásil!!!“. Já ho hned chválila a zeptala jsem se:,, a co to bylo?“. A on na to bezelstně: ,,No, chtělo se mi čůrat“! Uznejte, že tohle ani pan Svěrák nevymyslí. Postupem času naštěstí těch stížností na třídních schůzkách ubývalo a v nejvyšších ročnících základní školy dokonce patřil syn k premiantům. Ale ty první rodičovské schůzky bývaly fakt krušné!

Zdraví dispečerka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

No vidíte, většinou jsou ti malí hyperaktivní zlobílkové velmi inteligentní a výsledky se dostaví.

Jak to máte s rodičáky vy, milé ženy-in? Vzpomenete si ještě na doby, kdy na ně chodili vaši rodiče? Nebo už řešíte prospěch svých dětí? S jakými pocity chodíte na třídní schůzky? Klepete se hrůzou, co se dozvíte, nebo jste v klidu? Máte přehled o výsledcích svého žáčka, nebo se necháváte překvapit? Trestáte své dítě, když si na něj učitelé stěžují? Nebo si říkáte, že jste nebyla jiná?

Napište nám na dnenší aktuální téma. na vaše příspěbky se těšíme na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama