Hezký den, ráda bych poděkovala za dnešní téma a zmínila dobrotu a nekonečnou obětavost mého tatínka.

Můj příběh není dlouhý.

Když jsem byla malá, moje maminka odjela pří ke známým a už se nevrátila. Jen otci později vzkázala, že se o mě nemůže starat, že ještě nemá vyřešený život.

Tehdy jsem to nevěděla, bylo mi půl roku.

Když dnes vím, čím vším si můj tatínek prošel, když usiloval o to, aby mi nic nescházelo, jak se učil zacházet s malým děckem, ale i jak mu v práci tehdy vyšli vstříc, brečela bych.

Vyrostla jsem jen s ním. Byl mi oběma rodiči. Obětavějšího člověka už asi nepotkám.

Chtěla bych mu poděkovat a své matce, pokud někde třeba náhodou čte, bych ráda vzkázala.

„Hlavně se mami nepokoušej nikdy na stará kolena (už je pomalu asi stará máš) mě zkoušet vyhledat. Nechybíš mi".

Nina

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Tak to je, Nino, silný příbeh. Škoda, že jsi ho trochu nerozvedla. Každopádně přejeme hodně štěstí. M.

Reklama