O životních partnerech některých prvorepublikových hvězd toho příliš mnoho nevíme. Přece jen se mnozí snažili držet soukromí pod pokličkou a bulvár nebyl to, co dnes. Někteří ale – jako třeba Vlasta Burian – bývali rádi středem pozornosti a publicitu brali jako součást své profese, své soukromí nikterak neskrývali.

Vlasta Burian (1891–1962) se ženil jen jednou a se svou ženou Ninou strávil krásných dvaačtyřicet let. Na začátku jejich lásky byla sázka. Iniciativní byla paní Burianová, tedy tehdy ještě Františka Červenková (1893–1962). Ta se prý vsadila se svými kamarádkami, že stráví noc s budoucím králem komiků. To ovšem ještě zdaleka nebyl tak slavný jako později. Jak tedy proběhlo jejich seznámení? Podle oficiální historky si Františka přišla po představení za Vlastou Burianem pro podpis a mezi řečí ho pozvala na víno. A Vlasta Burian pozvání přijal! Sympatie byly oboustranné, takže nezůstalo jen u jedné skleničky. Brzy z toho byla láska jako trám! Po půl roce se konala svatba a z Františky Červenkové se stala Nina Burianová. Tak si totiž svou ženu Vlasta Burian přejmenoval. Se svatbou se spěchalo, Nina byla těhotná. Bohužel však zanedlouho potratila a další děti už mít nemohla. Pro Buriana to nebyl důvod k rozvodu, i když si dítě s Ninou samozřejmě velice přál.

Burianovi

Burian ale jedno dítě měl. V roce 1912, těsně před jeho jednadvacátými narozeninami, přišla na svět jeho nemanželská dcera Emilka. Nebyla plánovaným dítětem, byla jakýmsi hříchem mládí. Burian ji však velice miloval. Její matkou byla šantánová tanečnice Anna Emílie Pírková, která ale před výchovou dala přednost kariéře (neměla dlouhého trvání, a když tanečnice ztloustla, skončila jako uklízečka na Barrandově). Dívenka tedy nejdříve vyrůstala u Burianových rodičů. Když jí bylo osm let a ukázalo se, že paní Nina už nebude mít své vlastní děti, začala Emilka žít ve vile svého otce v Dejvicích. Chtěla se také stát herečkou, což jí nakonec Burian úspěšně rozmluvil. Po neúspěšných hereckých pokusech si zvolila profesi úřednice. Vlasta Burian pro ni dělal první poslední, a když se vdala, zařídil jí v Dejvicích dům v blízkosti svého, aby to k němu neměla daleko. Její jediný syn, který se narodil v roce 1944, dostal jméno po dědečkovi – Vlastimil.

Ninin potrat oba manžele ještě více stmelil. Nina všude Buriana doprovázela a tradovalo se, že nezačal hrát dříve, dokud neseděla v lóži divadla, které založil v roce 1925. Když Nina nestihla včas představení, začínalo se prostě kvůli ní později. A když byla náhodou nemocná, byl na jevišti mikrofon napojený na telefon, takže mohla poslouchat představení doma v posteli. I když se šuškalo, že se Burian bláznivě zamiloval do mladičké Lídy Baarové a uvažoval o rozvodu, Nina vše ustála. Zašla prý za rodiči Lídy a ti jí flirt s Burianem prostě zatrhli! A Lída naštěstí poslechla. Komikovo manželství bylo opravdu pevné, hlavně zásluhou Niny.

Nina byla pro Buriana ta pravá a on to věděl. Manžela bezmezně milovala a všemožně podporovala nejen v dobách jeho největší slávy, ale i později, kdy už se štěstí od něj odvrátilo…

Doba největší slávy končí v roce 1944, kdy byla zavřena na příkaz ministra propagandy Goebbelse všechna protektorátní divadla, tedy i Burianovo. A po válce bylo ještě hůř. Burian byl souzený a odsouzený pro kolaboraci ve třech procesech, které byly přímo ostudné. Vlna obrovské zášti proti němu pramenila z typické české vlastnosti – závisti. A závidět v případě takové předválečné a protektorátní megahvězdy bylo pochopitelně co.

Burian, který vyrostl ve skromných poměrech, udělal oslnivou kariéru. Ve třicátých letech byl opravdovou celebritou. Měl luxusní vilu s bazénem a tenisovým kurtem, míval nejnovější modely aut, pořádal hostiny. Zaměstnával osobního kuchaře, který působil v proslulém pražském lahůdkářství Lippert i v pařížském Ritzu, na zahradě mu visela vlajka s vlastním erbem a monogramem… Mohl si dovolit utrácet. Nic ale nezískal podfukem, na vše si poctivě vydělal! Jeho filmové honoráře byly skutečně pohádkové, skvělé příjmy měl i z reklam, jeho divadlo prosperovalo. Své bohatství dával  - bohužel - okázale najevo, což se mu později nevyplatilo. Nejspíš si tím chtěl kompenzovat své dětství. Nebyl to vůbec žádný skrblík. Ve svém divadle zaměstnával 80 lidí a platil je (a dobře) i v době divadelních prázdnin, což v žádném jiném divadle nebylo. Samozřejmě v době protektorátu přišel do styku s Němci. Tyto styky byly ale po válce nebývale nafouknuty. Ostatně takových bylo! Mnozí pak šikovně převlékli kabáty, třeba Jaroslav Marvan, a úspěšně vpluli do nového režimu.

Burian nikomu neškodil, spoustě lidí naopak pomohl. Je znám případ Radovana Lukavského, kterého prý vůbec neznal, přesto se na těch správných místech zasadil, aby nemusel do Říše na nucené práce. Důvod? Prý ho nutně potřebuje ve svém divadle. Pomohl i komunistickému spisovateli Karlu Konrádovi, kterého v době okupace také ve svém divadle zaměstnával. Když mu Konrád chtěl po válce pomoci, bylo mu doporučeno, aby se „krotil“.

I v těchto dobách to byla jeho žena Nina, kdo ho držel při životě. Po propuštění z kriminálu se živil, jak se dá. V dolech nebo třeba jako „děvče pro všechno“ na horách pro rekreanty ROH. Pracovat musí, přišel o všechno. Po letech zákazu je mu milostivě dovoleno mihnout se v několika málo filmech (výjimkou je snad pohádka Byl jednou jeden král) a smí se živit jako estrádní umělec bavící „socialistický lid“.  Burian začíná objíždět nevytopené vesnické „kulturáky“.  Není se co divit, že viditelně zestárl, zhubl, je pouhým stínem slavného komika. A na všech štacích ho věrně provází jeho žena. Bez ní by už asi nebyl.

Jeho zdraví dostávalo pořádně zabrat, objevují se vážné problémy s cévami, otékají mu nohy, má obrovské bolesti, mnohdy musí na jevišti už sedět. Někdejší král komiků umírá na plicní embolii 31. ledna 1962. Jeho žena si zoufá. Ztratila smysl života, a i když nikdy nebyla nemocná, viditelně chřadne. Denně navštěvuje hrob milovaného manžela. Při jedné z návštěv přímo na hřbitově devět týdnů po manželově smrti umírá i ona. Žalem…

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama