Životem to začíná a smrtí končí. Ač se jedná o smutnou etapu, každého z nás to jednou čeká a nikdy nevíme, kdy. Osud je nevyzpytatelný a některé si vezme ještě dříve, než by měl, čímž zasadí největší a nejbolestivější ránu milujícímu okolí. O tom nyní bude vyprávět Nina, která přišla během pár vteřin o svého nastávajícího manžela.

Je to přibližně rok, co Nina seděla po boku svého partnera, se kterým se měli za pár týdnu brát. Jenže místo krásné a tolik vytoužené podzimní svatby byl pohřeb. „Je to pro mě jako před týdnem, kdy jsme v sobotu s Míšou seděli a řešili nějaké věci kolem svatby, která byla již za dveřmi.“  Vzpomíná se slzami v očích mladá „vdova“. „Večer jsme měli jít s přáteli na skleničku, ale mně se nechtělo. Míša do mě začal šít, že jsme furt jen doma, atd. Samozřejmě propukla hádka. Úplně zbytečná, která mi vzalo mé vše, tím totiž on pro mě byl.“

vdova

Tak jak to bývá, během výměny názorů si pár vyměnil i ostřejší slova, Niny snoubenec se sebral, vzal klíče od auta a odjel. To ale ještě nikdo netušil, jakou bude mít hádka smutnou dohru.“Ležela jsem ubrečená, zároveň hrozně naštvaná u nějakého filmu, když mi lehce po jedenácté hodiny zvonil mobil. Na displeji bylo jméno bratra mého nastávajícího. Čekala jsem, jak mě bude přemlouvat, abych za nimi přijela, ale místo toho mi řekl, že měl Michal nehodu v autě a je mrtvý.“  To, co následovalo, je asi všem jasné. Nina si prošla snad tím nejhorším, co mladého a šťastného člověka může potkat, smrt tolik milované osoby.“Stále s tím nejsem smířená, asi ani nikdy nebudu. Co je ale nejhorší, jsou slova, která jsem mu řekla jako poslední. Tak si táhni, alespoň budu mít konečně klid… Nevěděla jsem, že to ten nahoře bude brát tak doslovně.“

Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.
William Shakespeare

Čtěte také:

Reklama