Reklama

Další krásné téma, ke kterému mám trochu co říct… Starožitnosti, zejména ty rodinné, jsou pro mě velmi cenné. Tím nemyslím finančně, ale duševně. Nechodím po antikvariátech a nenakupuji jiné cizí věci po někom, neboť mám pocit, že mohou předat špatnou energii, a tu si do bytu nechci jen tak pustit. Kdo ví, komu totiž patřily…To bych si raději zašla do obchodu koupit novou napodobeninu.

Ale pár pravých rodinných kousků by se u nás našlo, neboť předsíň máme ve stylu starožitném. Po babičce a dědečkovi z matčiny strany máme starý šicí stroj. Při pohledu na něj si vybavím vzpomínky, které ve mně na vždy zůstanou, jako film. Vzpomenu si na to, jak ho měli na verandě a měli přes něj přehozený ubrus a dědeček u něj vždycky sedával a vyhlížel případné návštěvy. U toho šicího stroje mi vyprávěl nejeden zážitek ze svého života… Další má cennost je stará zčásti prosklená almara po druhé babičce a dědečkovi. Jak v ní měli vystaveny cennosti dovezené různě ze světa a dole, tam dole za dvířky měla pro nás babička vždycky nějaký pamlsek. Z manželovy strany máme po prarodičích jeden starodávný vyřezávaný noční stolek, který by už chtěla nejedna návštěva. Je vyšší, než jsou noční stolky dnes.

Miluji starožitnosti a hlavně ty vzpomínky, které k nim patří! Tímhle ty věci nikdy nezestárnou…

Krásný den plný nových zážitků přeje Heduš!


Jojo, Stařenka Oggová měla tyhle věci na krbové římse, pokud se nepletu. Všechno, co jí vnoučata a děti přivezly ze svých toulek po Zeměploše. I s tím cukrovím to tam měla. To všechno je potřeba, to rozhodně!:) Díky za příspěvek!:)