Reklama

Čtenářka Jasabana nejedla zvěřinu, dokud se nevdala a za tchána nezískala nimroda. Svěřila se nám, jak ho dokázala překvapit. Díky Jasabano za Váš příspěvek.

Když jsem se po druhé vdala, věděla jsem, že tchán je myslivec, ale bylo to takové konstatování – každý má nějaký koníček.

Jednoho dne jsem šla do sklepa, otevřela dveře od prádelny a dostala hysterický záchvat – na háku u stropu visel srnec. Když jsem se uklidnila, šla jsem „nahoru“, vzala všechny dostupné kuchařky včetně receptů z internetu a hledala, co lze ze srnčího uvařit.  P

o příchodu manžela a tchána domů jsem se tvářila jakoby nic a na otázku, co si asi tak myslíš, že bude dnes k večeři jsem se jenom usmívala. Dovedli mě do prádelny v očekávání, že bude veselo …. Bylo.

Opticky jsem úlovek rozporcovala – to na polévku, to na pečení, to na řízek, tohle na omáčku. Oba jenom koukali.

Je pravda, že vařit zvěřinu není jednoduché a poprvé jsem se hodně,hodně potila. Ale dokázala jsem to – dneska se mě tchán ptá, jestli náhodou nebude ten vynikající gulášek, jako minule.

Bude, ale musí lépe mířit.

Jasabana
Text nebyl redakčně upraven


Jaký je váš vztah ke zvěřině a myslivectví…

  • Jaké zvěřinové jídlo máte nejraději?
  • Nebo byste něco takového do pusy nikdy nevzala?
  • Máte nějaký skvělý recept?
  • Kdo vám zvěřinu dodává?
  • Ulovila jste vy někdy něco sama?
  • Umíte vyvrhnout a stáhnout z kůže nějaké zvíře?
  • Vběhla vám pod auto srna, nebo divoké prase?
  • Neb na vás nějaké roztomilé zvířátko zaútočilo?

Na vaše příběhy, recepty, úvahy na výše uvedené téma se těším na redakčním mailu

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás dnes v 16 hodin za příspěvek odměním. A čím? To bude překvapení!