První čtenářský příspěvek dorazil od Ekleinovky. Vzpomíná v něm na totalitu a jednu nedobrou zkušenost s nadřízeným – uvědomělým straníkem…

Za komunismu se lidé dělili na straníky a ty ostatní. Pokud jste chtěla žít v klidu, bylo takřka vaší povinností, býti straníkem. Právě na tuto dobu a nástup do práce vzpomíná čtenářka Ekleinovka ve svém příspěvku k dnešnímu tématu…


Všechno zlé je pro něco dobré???
Když tak nad tím přemýšlím, neřekla bych, možná pouze v ojedinělých případech a to ještě záleží na nás, jestli si to dobré uvědomujeme a jsme schopni je přijmout jako „dobré“.
Když si promítnu zpět průběh svého života a pomyslně bych jej znázornila na grafu, vidím tam docela velké změny. Od vysokého vzestupu, který jde nějakou dobu v přímce, po rychlý pád strmě dolů až do minusu, z kterého se pomalu opět stává vzestup plný kotrmelců. A tak to jde de facto stále. Většina toho pozitivního bývá hodně draze vykoupena negativními změnami a pády. Já to nikdy nevzdala a nevzdávám. Mám v sobě hodně vnitřní síly, která mne nutí se odrazit ode dna a opět stoupat vzhůru. A s hlavou vztyčenou. Vědomě nikomu neubližuju, a tak na těch ranách od života se snažím opravdu najít alespoň kousek dobra/u některých to nejde ani při troše dobré vůle/, jsem pozitivně naladěná a tak můj život dostává optimistické naladění a je plnohodnotný, radostný, prostě život, jaký si představuji.
Uvedu alespoň jeden případ, kdy to bylo opravdu podle názvu dnešního tématu.
Byla ještě hluboká totalita, já mladá projektantka. Pracovala jsem v té době na hodně dobrém místě za hodně dobré peníze. Práce mne bavila, byla pro mne koníčkem, našla jsem v ní seberealizaci... Jenže ouvej - jakožto nestraník - angažovala jsem se tehdy pouze v ROH a VTS/vědeckotechnická společnost/- jsem se stala terčem jednoho uvědomělého soudruha, který se lidově řečeno sotva uměl podepsat, ale „červená knížka“ jej dovedla do vysoké funkce strany - prostě blb na slovo vzatý.
„Á, naše mladá, perspektivní projektantka - to by byla vhodná kádrová rezerva do strany. Soudružko, navrhuji Vás a ceňte si této pocty,“ pravil onen soudruh. Mne polil pot, jakožto uvědomělý nestraník jsem s nimi nechtěla mít nic společného. Moje upřímnost ho dovedla k záchvatu vzteku. „Končíš, holčičko, končíš, já už se postarám, jak s Tebou zametu. Pomažeš do skladu a to budeš ještě ráda, že Tě tam práci nabídnu.“
Já na nic nečekala. Okamžitě jsem k jeho podivu podala výpověď z důvodu „péče o dítě, , a s očima plnýma slz jsem šla domů. Najednou mi projela hlavou myšlenka - stav se ve Škodovce...“
Tak jsem se stavěla - huráááá - právě hledali projektanta a okamžitě mne vzali. Byla to ještě lepší práce než ta původní za ještě lepší plat, ale co bylo důležité - byli jsme kancelář nestraníků, nikdo nás nikam nenutil, tady hodnotili dobře odvedenou práci. A tak výborný kolektiv, který jsme měli, jsem ještě nezažila. Byla jsem šťastná, život nabral obrátky k lepšímu a tady mohu zodpovědně říct - že „něco“ zlé bylo k „něčemu“ dobré...

Hodně štěstí všem a optimismu přeje,
Ekleinovka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma 23. ledna 2012: Všechno zlé je pro něco dobré

  • Stalo se vám někdy, že vám něco špatného přineslo i dobré věci?

Pokud je vaše odpověď na tuto otázku kladná, posílejte mi své příběhy jako příspěvky k tématu. Získat za ně můžete společenskou hru Šachy od firmy Albi - tedy hru, ve které i zdánlivě špatná rozhodnutí mohou vést k dobrému výsledku. Vaše příspěvky ať jsou dlouhé alespoň jako tento odstavec textu. Zasílejte je na redakční e-mailovou adresu (viz níže) nejpozději 23. 1. 2012 do 14.30 hodin.

sachy

Reklama