Bulvár

Nikdy jsem si tolik nepřála být ve škole


Pěkný den!!!
Přesto, že nejsem zastáncem stopování a všem ho zásadně vymlouvám, tak jsem stopem jela... Sice to bylo pouze jednou, ale pamatuji si to doposud, jako kdyby tomu bylo před týdnem.
Chodila jsem na střední školu do 13km vzdáleného města. S kamarádkou jsme jezdily každé ráno autobusem, když nám jeden ujel, za 5min nám jel další. Ovšem jednou v zimě, bylo asi -25°C a jak to tak bývá, s touto teplotou mají autobusy prostě neřešitelný problém a jednoduše přestanou jezdit. Takže ani nám nejel žádný spoj a v tom krutém mrazu jsme stály na zastávce a čekaly na smilování v podobě zázraku - jedoucího autobusu. Zhruba po hodině, promrzlé na kost, jsme začaly přemýšlet, jak se dostat do školy. Zazněl i nápad na školu se vykašlat, ale to jsme radši vypustily a záškoláctví si nechaly na léto. Nezbylo nám nic jiného, než jít na stopa. Skupinka lidí, co čekala s námi už dávno stopem odjela. Jen my jsme stále odolávaly a naivně čekaly na autobus. Po dalších 30 minutách jsme se odhodlaly a vyrazily zvednout palec na okraj silnice. Měla jsem docela strach, hlavně jsem věděla, že jestli mě uvidí naši, tak to pěkně schytám (od mala mě varují před stopováním, ani se jim nedivím, když člověk občas vidí ty následky).
Zastavilo nám hned asi třetí auto. Moje prosby, aby řidičkou byla žena, nebyly vyslyšeny. Řidič byl muž, něco kolem padesátky. Na stopa se k nám přidaly ještě další dvě holky, takže jsme stopovaly ve čtyřech. Náš šofér nám hekticky začal vysvětlovat, že dopředu si nesedne nikdo, ať se koukáme natěsnat všechny dozadu, jinak nás nesveze. Neměla jsem dobrý pocit, ale už jsem seděla v autě a utéct se nedalo. Mačkaly jsme se všechny vzadu na sedadle a do smíchu nám nebylo. Cestou jsme ani nedutaly a vždy bylo slyšet, jak nám padají kameny ze srdce, když jsme minuly nějakou lesní cestičku. To víte, člověk pak přemítá, co všechno by se mohlo stát, hlavně když se moc díváte na detektivky :) V dnešní době to už ale moc nebývá jen obsahem filmů, ale tvrdou realitou. Naštěstí nás pán dovezl, kam měl. Všem se nám nesmírně ulevilo. Tak moc jsem si snad nikdy nepřála být už ve škole.
Od té doby jsem nestopovala, ani stopaře neberu. Nikdy nevíte, co se může cestou stát a z čeho vás pak milý stopař či stopařka může obvinit.
Takže ač se mi nic zlého při mém prvním a zároveň posledním stopu nestalo, všem radím: stopovat choďte pouze se psem zvěř do přírody :)))

Dooma


Milá Doomo,
no vidíte, stopovat se dá i zvěř, to jsem mohla téma ještě rozšířit. Ale jinak dík za příhodu.

   
07.05.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme