Reklama
Vážená redakce,
zasílám příběh z naší rodiny. Vždy, když si vzpomenu, věřím, že boží mlýny opravdu melou.

Když byl můj děda mladík, našel si k sobě stejně starou vrstevnici, Martu. Léta běžela, uzavřeli sňatek a narodila se jim holčička Květa. Jelikož byl děda proutník, tak si po letech našel o 15 let mladší ženu. Květu si nechali ve své péči a zakazovali jí stýkat se s pravou matkou.
Po letech, kdy teta dospěla, si svou pravou maminku stejně našla a dodnes ji navštěvuje.

A co můj děda a babička? I když byl děda o hodně let starší, tak babi umřela jako první. Po její smrti se zjistilo, že má uložených 20 000,- na knížce, která byla psaná pouze na ni a nikdo jiný ji nemohl vybrat.
Mé vzpomínky na ni jako babičku také nebyly zrovinka nejlepší, ale bylo to k něčemu dobré - nikdy bych nechtěla být jako ona, a i když to mám možná někde v genech, tak bojuji.
Děda umřel po roce a babička Marta, jeho první žena, mu byla na pohřbu a dodnes žije.
Poznala jsem ji osobně, ale bohužel se už asi nesetkáme.                               

malé_pískle

Díky za příspěvek. Děda proutník svoji mladici dlouho nepřežil...