Ahoj,

řídím děsně ráda. Když jsem byla malá a jezdila s tatínkem na služební cesty Avií, děsně jsem si to užívala. Mamka nechápala, co se mi může líbit na tom, že jedeme 40 km/hod a cesta trvá pět hodin a já (milovnice spaní) vstávám ráno v 5 hod.

Hned jak mi bylo 18, udělala jsem si řidičák a taťka mi koupil ojetinu. I když to byl vrak, byla jsem šťastná jako blecha. Ten vrak už umím docela slušně opravit, protože se tam často něco rozbilo a tak jsme se v tom vrtali.

Tu upadla zástěrka, nešly otevřít dveře, otevíralo se okénko, nesvítily hodiny nebo přestal foukat větrák... i díky tomu, vím, co kde odšroubovat, a sundám celou palubovku včetně volantu.

Řidička jsem myslím docela dobrá, aspoň mi to tedy všichni říkají.
A parkuju bez problémů :) Hrdá jsem na to, že jsem sama dojela přes 1 000 km do Chorvatska. Spolujezdkyně neřídila, tak to zbylo na mně a já si rochnila :)

Nikdo nevěřil, že to zvládnu a že tam dojedu. Ani rodiče. Řidičák jsem v té době měla 3 roky.

Lucik007


Milá Lucik007,
já vždycky říkám, že ženský si dokážou poradit se vším...
Nevím, jakou značku "vraku" máte, ale škodovkám se přece říkalo - DODO - dodělej doma.
Reklama