Reklama

Můj příběh – ač zní velmi absurdně – mě bohužel potkal v „mladistvém“ poblouznění. Vím, že nejsem jediná, které se něco takového přihodilo, nicméně mám dojem, že po takovém zážitku ze vztahu a z rozchodu jsem si na ty naše „pány tvorstva“ začala dávat poněkud větší pozor.

Vše začalo po mých 21. narozeninách. Nastoupila jsem prozatím brigádně do jisté nejmenované obuvnické firmy, kde jsem poznala úžasný kolektiv lidí. Všichni byli moc milí a snažili se mě do pracovního procesu co nejvíce začlenit – pochopitelně jsem byla jednou z pomocnic, nicméně platové podmínky  byly dobré a já se snažila dodělat dálkově vysokou školu ve Zlíně.

Firma pořádala různé firemní večírky a zábavní akce. A Osud tomu zřejmě chtěl – na jedné z nich jsem poznala „svého vyvoleného“! Dá se říct, že to byla láska na první pohled. Uhranuly mě jeho jiskřivě zelené oči, bílý oblek, naleštěné polobotky, úžasné vystupování – a vůbec – prostě jsem v něm viděla Pana Dokonalého.

Mé sympatie mu nebyly lhostejné, proto jsme se po pár skleničkách dali oba do řeči a zjistili jsme, že máme mnoho společného. Celý večer jsme strávili spolu. Připadalo mi, jako bych si povídala s nejlepší kamarádkou. Měl podobné – ba téměř stejné názory, stejné představy o životě, určité zásady a cíle… Možná mě jen měla varovat přílišná pečlivost, pořádkumilovnost a láska k módě. Ale copak to  není pěkné? Mít doma muže, který pořádně pečuje o svůj zevnějšek a jeho oblečení podléhá posledním moderním trendům?

Z firemního večírku se nakonec rozvinul vztah na téměř 5 let. Ve všem jsme se vzájemně doplňovali, on vařil, já uklízela (i když jsem vaření milovala – plotna byla jeho), on pral, já žehlila, on byl mojí oporou i nejlepší kamarádkou a já mu byla rovnocenným partnerem pro život – nebo to tak alespoň s oblibou říkával. Neustále u nás byli jeho kolegové a známí. I s těma jsem velmi dobře vycházela. Nedivila jsem se ničemu, když měl přítel (pozor, stále jsme se nevzali) kratší směnu, počítala jsem s tím, že u nás jistě někdo bude. Neměla jsem strach, že bych vpadla do pokoje a tam jej našla „in flagranti“ za ženskýma to on nelítal. A možná i toho jsem měla „litovat“…

Jak již všechny tušíte, něco neklapalo. Začala jsem hovořit o svatbě. Označil ten nápad jako „dobrý“. Od té doby jako bych ležela vedle ledové sochy  (nebo královny?). I když jsem se doptávala, co se děje, neodpovídal. Prý nic, jen je unavený, strhaný z práce. Jednoho dne odjel na služební cestu. Ta trvala téměř 14. dní. Za celou dobu se neozval. Byla jsem strachy bez sebe, okousávala jsem omítku a myslela na nejhorší. Zavolala jsem tedy do práce. Šéf byl náš společný rodinný přítel -  nejdřív se doptával, zda si nedělám legraci. Nechápala jsem zhola nic. A pak mě ranila slova, která jsem z telefonního sluchátka slyšela: ,,Martin jel ale přeci s tebou – nebo alespoň takhle mi to říkal, když odjížděl. Prý si potřebujete oba vyčistit hlavu a udělat menší dovolenou.“

Praštila jsem se sluchátkem a v duchu jsem se užírala tím, proč mi to udělal! Podvádí mě, lže mi! Která ženská je tam sakra s ním? V čem jsem byla tak špatná? Vždyť to bylo všechno tak krásné. V den jeho příletu jsem nemohla ani dospat. V duchu jsem promítala různé varianty „přivítání“ a neříkám, že se mi v hlavě nezrodila i Xantypa se svým válečkem.

Přijel se stejným výrazem, jako odjížděl. Zřejmě už nechtěl lhát, a proto mi jen suše sdělil: ,,Omlouvám se, mezi námi by to nemělo budoucnost. Zjistil jsem, že potřebuji něco jiného…“ Vyprskla jsem po něm jen strohé: ,,Jo a jak se jmenovala ta tvoje další „jediná“? Jana, Petra? Martinka?“ Jeho odpovědí jsem se poroučela k zemi. ,,Jmenuje se Petr. Promiň. Nevěděl jsem, jak ti to říct. Nechtěl jsem tě ranit a neustále jsem to odkládal.“ Po tomhle jsem si připadala jako naprostý blázen. Pětiletý vztah a já nepoznám, že můj přítel (díkybohu ne MANŽEL) je gay. Co jsem mu na to měla říct? Zhroutila jsem se. Odvezl si své věci, dal výpověď v práci a od té doby jsem o něm neslyšela…  Jak náhle to přišlo, tak náhle to skončilo.

Milé ženy-in: není větší potupy než být podvedená – a to s přítelem svého přítele a „životní“ lásky…
Vaše Nicolenka

Text nebyl redakcí upraven.

Dnešní téma: Rozchod!

Napište nám, cokoliv vás napadne na téma rozchody. Popište rozchody, kterými jste prošla, způsob, jakým se rozcházíte vy. Napište nám o nejoriginálnějším rozchodu, o kterém jste kdy slyšela.

Své příspěvky na téma ROZCHOD posílejte už teď na adresu

redakce@zena-in.cz

Došlé e-maily budeme v průběhu dneška zveřejňovat a jednu z vás také odměníme. Tentokrát hrajeme o dárkový balíček čajů Pickwick se stylovým hrnečkem.