Milá redakce i čtenářky,

často tady na stránkách čtu příběhy vás všech, občas se snažím radou pomoci nebo alespoň říct na věc svůj názor, a teď se najednou ocitám v pozici, kdy žádám radu já.

Jak se zdá, rozvod nebo rozchod s partnerem začíná být součástí našich životů více a více, ať už chceme nebo ne. I já se po sedmi letech manželství rozvedla. S manželem máme společně dceru, které bylo v době rozvodu sedm let. Dneska je to už čtrnáctiletá mladá dáma.

Žili jsme celkem běžný život, práce, rodina, o víkendech chata nebo výlet. Společné dovolené. Až jednou přišel manžel se zcela nepochopitelnou služební cestou, přibývalo přesčasů v práci, večírků a večeří s kolegy a já seděla doma, plná podezření a nervozity, kdy se mi celkem klidné manželství rozpadne.

Dočkala jsem se. Jednoho dne přišel manžel s tím, že má milenku, že už to mezi námi není jako dřív, takže to přeci musím pochopit, ale že se rozhodně nechce, hlavně kvůli dceři, rozvádět. Zkusila jsem to. Doufala jsem, že se prostě vzpamatuje, že ta dvacetiletá blondýnka mu přeci nemůže dát to, co mu dává naše rodina. Nedala. Rozešel se s ní. Ale já najednou nechtěla ten vztah budovat.

Nemohla jsem se s ním milovat, neuplynul ani den, abych mu neprojela tašku, telefon a kapsy, soužila jsem se žárlivostí a připadala si čím dál neschopnější, nemožnější, ošklivější. Neustále jsem mu nevěru vyčítala a náš vztah se řítil do záhuby.

Nakonec jsme to nevydrželi ani jeden. Manžel můj neustálý nátlak, já se nedokázala porovnat s jeho nevěrou. Skončili jsme před rozvodovým soudem. Manžel si velmi brzy našel mladou přítelkyni a žil si celkem spokojeně. Já, pěkně kopnutá životem, jsem se držela zpátky a nejvíc času trávila se svou dcerou.

Až po třech letech jsem si našla nového partnera. Přítele, kamaráda i milence v jednom. Zase jsem začala věřit v opravdové muže a cítila se po letech šťastná a milovaná. To však nemůže přenést přes srdce můj bývalý manžel.

Jsem pod palbou jeho telefonátů, návštěv a nátlaku přes dceru. Vyzvídá, zajímá se, rozmlouvá, vzteká se a nadává mi. Prostě nemůže přenést přes srdce, že jsem si také našla přítele. Přes dceru mi posílá vzkazy, kterak mě miluje, jak moc po mě touží a chce abychom to spolu zkusili znovu.

Jeho přítelkyně tohle ani netuší a já toho mám plné zuby. Odkázala jsem ho do patřičným mezí, vyhrožovala, ale není to nic platné, má pocit, že jakmile máme společnou dceru, on mi může mluvit do vztahů a života.

Kamila

Reklama