Jak a čím začít? Jsem starší ročník, takže jsem už leccos zažila a prožila, s nadsázkou by se dalo říct, že by to dalo na román...Vyrůstala jsem ve velké rodině a protože jsem od dětství hodně a ráda četla, jsem spíš přemýšlivý člověk. Není to tak, že by se ze mne tím pádem stal introvert..naopak.

V životě jsem udělala pár kotrmelců, po kterých s odstupem času jsem si říkala "mohla jsem to řešit jinak", ale vím, že jsem jimi druhým neublížila. Aspoň ne vědomě.

Několikrát jsem byla postavena před otázku "jak dál?" a rozhodnout jsem se musela. Byly doby kdy moje slovo předběhlo myšlenku, někdy to bylo ku prospěchu věci, někdy ne.

Mám kolem sebe dost přátel a jen pár dlouholetých, osvědčených a proto opravdových. Ti mi dodávali sílu, kdy jsem musela řešit jak život svůj, tak i svých dětí. Nikdy bych si nepomyslela, že se mě osobně dotkne třeba rozvod v pozdějším věku. Byla jsem okolnostmi donucena "jak dál?", opět jsem se musela rozhodnout a bylo to to nejtěžší rozhodnutí, opět jsem přemýšlela, proč se to muselo stát mně, které vždycky rodina byla vším.

Moje rodiče spolu žijí přes šedesát a přestože jsem si jim nikdy nepostěžovala ani oni nikdy nezasahovali do mého soukromí, přesto mě svým postojem tenkrát podrželi a za to si jich moc vážím. A nejen pro to... Vážím si i svých třech dětí, kteří mi byly a jsou oporou.

Netvrdím, že jsem se pokaždé rozhodla správně nebo že jsem neomylná, ale co mě kdy negativního v životě potkalo, tak mě spíš posílilo. S určitostí mohu říct, že nelituji žádného svého rozhodnutí, ale čas bych vracet nechtěla..rozhodovala bych se stejně. soleco

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tak to jen ten vzdělávací pohled na věc. Poučení ze svých chyb je cenné, i když někdy až moc bolestné. Simona

A co vy, milé čtenářky? Kdyby šel vrátit čas, co byste ve svém životě změnily? Jaká rozhodnutí, směr, čin? Moc se těším na vaše bilanční příspěvky na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama