Reklama

 

Moje matka mi odjakživa mluvila do života a odjakživa měla potřebu se ke mně sem tam chovat jako k obtížnému hmyzu, který jí zničil život.

 

Vždy měla poslední slovo v tom, jak se mám líčit, co si mám brát na sebe, jak se NIKDY nesmím oblékat, jaký mám nosit účes... zkrátka a dobře – kecala mi úplně do všeho.

 

Když mi bylo 16 let, hodně jsme se hádaly, ale já věděla, že je to matka a že tudíž má právo zasahovat do mého života.

Když mi bylo 19 let, už jsem začala být dost asertivní... Ale protože jsem studovala a bydlela u matky, v jejím domě, nechala jsem si hodně věcí líbit a snášela ty její útoky, nadávky, ponižování.

 

Dnes je mi 32 let a včera jsem poprvé svou matku uhodila.

 

Je to rok, co jsem se rozvedla (díky bohu manželství bylo bezdětné). Matka tehdy ztropila děsivé scény, plakala, lámala ruce a volala boha, cože jí to dal za dceru.

(Moje máti je tak trochu komediant).

 

Nu, ale její scény přešly a matka si velice rychle zvykla na to, že jsem volná a tudíž mám na ni daleko více času nežli v době, kdy jsem byla vdaná.

 

A včera zjistila, že právě toto období, které se jí velice zamlouvalo, končí.
Přivedla jsem jí totiž představit svého přítele.

 

Nevím, zda jsem čekala, že bude milá a přívětivá... ale rozhodně jsem nečekala, že bude zlá a plna nenávisti.

I když svoji matku znám, říkala jsem si, že přeci jen se bude  - když už nic jiného – chovat alespoň slušně... Mýlila jsem se.

 

Jen co jsme se s přítelem usadili ke stolu a já nám (i matce) uvařila kávu, matka spustila své divadlo...

Musím se za tebe stydět...
Chováš se jak kurva...

No jo, si celá tatínek, to byl taky pěknej hajzl...

 

Toto je jen několik vět na ukázku, které matka vypustila z úst.
Přítel tyto její výlevy nevydržel ani pět minut. Vstal od stolu, chytil mě za ruku a řekl, že nemám za potřebí, toto poslouchat....

 

Mé matce do očí řekl, že by se měla buď léčit, nebo se za sebe stydět až do smrti.

A to byla pro matku voda na její mlýn.

 

Nejenže nepřestala nadávat mně, ale pustila se i do mého přítele. Styděli jste se někdy za vlastní mámu? Ne? Buďte rádi. Věřte, je to jeden z nejhorších pocitů, co jsem zažila.

 

Když matka řekla, že se mnou chodí jen proto, že dobře šukám (ano, přesně tak to vyslovila) a že šukám tak dobře, protože jsem chrápala s celým městem, neudržela jsem se a dala mámě facku.

 

Otočila jsem se, řekla sbohem a zabouchla dveře.

Můj přítel je rozumný muž, udělal si na věc svůj vlastní názor a podržel mě. Jen nechápe, jak jsem s matkou mohla vydržet tolik let... A upřímně, já to také nechápu.

 

V této chvíli jsem rozhodnuta, že už k ní nikdy nevkročím. Máma nemáma... mám na ni zlost, ublížila mi a já už nechci nikdy cítit tu pachuť studu za vlastní matku.