V očích řady žen prožívá mladá maminka Blanka život snů. S manželem a dětmi bydlí v malém domku na kraji města. Její muž vydělává dostatek peněz, a tak si může dovolit ten luxus věnovat se naplno jen dětem a domácnosti. Starší syn chodí dokonce už do školky, mladšímu je jeden rok. Nikdy nějak zvlášť nestonali. Žádné nepříjemné události je nepotkaly. O víkendech celá rodina vyráží na výlety.
 
Přesto Blanka poslední měsíce nemůže spát.  Budí se uprostřed noci a v polospánku jde aspoň naskládat nádobí do myčky, aby měla rodina ráno z čeho snídat. Dle vlastních slov totiž vůbec nezvládá zkoordinovat péči o děti se zaopatřením základních věcí v domácnosti. Všude se válí různorodé hromádky: špinavé prádlo, špinavé nádobí, věci připravené na žehlení, oblečení, které by se mělo uložit do skříně, nevybalené krabice s trvanlivými potravinami, které čekají na své místo v komoře.

 
Vůbec to nedokážu pochopit, ale den mi doslova proteče mezi prsty, “ popisuje svou situaci mladá maminka, která trpí obrovskými výčitkami svědomí, že se není schopna zhostit své role: „Ráno vstanu a nezastavím se dlouho do noci, přitom nemám pocit, že bych něco za ten den vlastně udělala. Doma mám nepořádek, který tak nějak v rámci možností zkrotím aspoň jednou týdně, když přijde manžel dřív z práce a zabaví kluky.“ 

Jedinou útěchou jí je, že má pocit, že se skutečně intenzivně věnuje svým synům a stará se o jejich blaho. Ráno připraví zdravé snídaně. Pro manžela samozřejmě taktéž, stejně jako svačinu do práce. Pak posadí batole do kočáru a jedou odvést staršího brášku do školky. Cestou se staví na malý nákup a pak si doma pohrají. To už je čas připravit něco k obědu a pomalu vyrazit opět směrem ke školce. Cestou se zastaví na hřišti, prohodí pár slov s ostatními maminkami. A už zase zpět k domovu chystat večeři. „Někdy mi ten můj život připadá jako film o někom jiném, na který se jen tak nějak nezúčastněně dívám a mám pocit, že plyne proto tak rychle, neboť divák se nesmí nudit,“ popisuje Blanka svůj pocit a dodává, že v tom filmu samozřejmě nejsou vidět takové ty běžné rutinní práce jako praní, mytí nádobí, luxování či utírání prachu.

A proto ani ona tyhle věci ve svém programu skoro nemá. Ale pak si uvědomí, jaký je doma nepořádek a že to tak nemůže nechat. A protože jí tato myšlenka přijde na mysl většinou jen ve stavu klidu, tj. během spánku, vstane a snaží se dát věci do pořádku. „Samozřejmě jsem pak strašně stále unavená, protože i když nedělám nic extra náročného, s nedostatkem spánku se zkrátka dlouhodobě fungovat nedá,“ konstatuje a klade si řečnickou otázku, jak to asi dělají ostatní ženy. Také se bojí, že přijde neohlášená návštěva? A kdy perou a žehlí? „Těch otázek je tolik a na žádnou nenacházím odpověď, jen se obviňuji, že v tom nejsem dost dobrá. A že se to jednou provalí,“ ukončuje své rozjímání smutně Blanka.

Přečtěte si také:

Uložit

Reklama