Jako městská holka jsem dlouho o kuně jen slýchávala. Dostalo se ke mně sice pár příběhů o tom, jak urputně znepříjemňuje život majitelům aut, případně o velkých škodách chovatelů drůbeže, ale tím to pro mě tak nějak skončilo. Jedné noci vstoupila však nečekaně i do mého života. A protože každá zmínka o ní vzbuzuje u všech vždy nečekaný zájem, pochopila jsem, že je to velké téma…

 
Jak to všechno začalo
 
Pamatuji si to zcela jasně. Jednou v noci mě vzbudily zvláštní zvuky, jako kdyby se kdosi dobýval střechou dovnitř. Nejdřív jsem se lekla, že nás chce někdo vykrást. Ale když jsem se uklidnila kontrolou všech možných přístupových cest, pustila jsem tuto příhodu z hlavy. Podobný zvuk se však opakoval i příští víkend. A to už i můj muž, jenž nad mými fantaziemi o zlodějích před tím flegmaticky mávnul rukou, vstal. A začali jsme pátrat. Systematické „kutání“ bylo pravidelně střídáno jakýmsi „capkáním“, takže bylo zřejmé, že jedná o nějaké zvířátko. Po důkladné analýze jsme dospěli k názoru, že jde o kunu. Na půdě po ní nebylo ani památky, ale usídlila se zřejmě ve skelné vatě, kterou je vyplněný prostor mezi sádrokartonem našich stropů a podlahou z prken na půdičce. Za několik málo týdnů dokázala izolaci přeorganizovat natolik, že pohyb na dříve oblíbené toaletě začal být v mrazivých a větrných dnech velmi nepříjemný, protože člověku zkrátka velmi intenzivně táhlo na pozadí. Skončilo zde tolik oblíbené čtení časopisů a docházelo se tam jen v opravdu nejnutnějších případech a na co nejkratší dobu.
 
Kuna sem, kuna tam
 
Každý pobyt na chalupě se od té doby proměnil v malý detektivní příběh. Naslouchali jsme, v kolik kuna chodí ven, a kdy se vrací. V její nepřítomnosti jsme se snažili ve střeše zakrýt i ty nejmenší skulinky, kterými by teoreticky mohla přicházet, abychom jí zabránili v návratu. Jak jsme byli naivní! Na řadu přišly osvědčené rady ze všech možných i nemožných zdrojů: rozlít výrazný parfém, donést trus velké kočkovité šelmy, obstarat v domě pořádný randál.
 
My začali s tou hlasitou hudbou, kterou jsme nechali hrát celý týden, kdy jsme si užívali klidu ve svém malém bytě ve městě. Nonstop mix hudby všech stylů na VOLUME DOPRAVA nevydržela jedna reprobedna, ale kuna evidentně jo. Možná zrovna ta naše byla v minulém životě diskžokejem.
 
Následovalo nainstalování speciální odpuzovače, jenž vydává zvuk, který prý kuně vadí. Ano, evidentně jí vadil, neboť přístroj zničila. Nejde o lacinou věc, tak jsme trapný experiment už neopakovali.
 
Asi nejtěžším kalibrem se zdálo být zakoupení pasti. Několik známých nám přísahalo, že právě tímto způsobem se své kuny zbavili. A hned také doporučovali její nejoblíbenější lahůdky: vejce, višňovou marmeládu, rybu… Bohužel se po pár týdnech ukázalo, že nám zřejmě neprodali past, ale spíš asi krmítko. Nachystané pochoutky takřka obratem mizí, ale zatím to nikdy nesklaplo. Nejvíce té naší kuně chutná ryba, granule – což asi není žádným překvapením – často nechá bez povšimnutí. Bude to asi gurmánka. 
 
Odborníci v koncích
 
Bohužel se ukázalo, že kuna v domě sice trápí řadu domácností, že téměř každý – včetně myslivců - má k tomu co říct, ale stoprocentní recept na její vyhnání prostě neexistuje. Ten radí to, ten zase ono, jak bylo popsáno výše. A co vypadá dobře na papíře (jako rada), nemusí totéž znamenat v praxi.
 
Blíží se teplé dny, což je dobré znamení, že na záchodě bude opět snesitelněji, ale na druhou stranu je jasné, že boj s kunou bude muset postoupit do dalšího kola.

Přečtěte si také:

Uložit

Reklama