Říká se, že pes je nejlepším přítelem člověka. Mnozí lidé si svůj život bez tohoto čtyřnohého přítele ani nedovedou představit. Jsou tu ale i lidé, jimž pejsci, respektive pejskaři, vadí.

dog

Myslím si, že se s mnohými z vás shodnu na tom, že pohled na psí výkaly podél cest je velmi nevábný. Obzvlášť teď, v zimě, je na bílém sněhu vše mnohem víc vidět.

Když si lidé pořizují pejska, měli by počítat s tím, že po něm budou muset uklízet. Není to nijak příjemná činnost, ale dělat se musí. Bohužel, stačí se jen rozhlédnout kolem sebe a hned je jasné, že existují pejskaři, kteří po pejskovi uklízet nechtějí.

Toto je ale jen drobný problém ve srovnání s tím, s čím se ve svém okolí setkávám. Opravdu zodpovědné pejskaře bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Bohužel. Zato kolem sebe vidím nesrovnatelně víc těch nezodpovědných.

Zanedbaná výchova

Častým jevem je pejsek jako „hračka“. Člověk si pořídí pejska, aby měl o koho pečovat, koho rozmazlovat, za koho utrácet. Pejsek se stává miláčkem zahrnutým vydatnou péčí. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, vždyť snad každý z nás by se rád alespoň občas nechal hýčkat a rozmazlovat. Jenže u takovýchto pejskařů rozmazlování doprovází ještě jeden jev - „nevýchova“.

Pejsek je páníčkovým miláčkem, a páníček mu mnohé odpustí. Pes nemá určeny jasné hranice, co smí a co ne. A potom už jen záleží na povaze psa, jak se s jejich absencí vyrovná.

Někteří pejsci jsou přítulní a hned se lísají i k naprosto cizím lidem. Problém nastává v okamžiku, kdy se takto vrhnou k člověku s alergií na psa či k malému dítěti. Nejednou jsem na poslední chvíli „zachraňovala“ své maličké batolátko v náručí před rozběhnutým psem velikosti telete. Majitel se jen smál a volal na mě: „Nemusíte se bát, je to ještě štěně, nikomu neublíží, jen si chce hrát!“ Co na tom, že si tohle obří štěně chce hrát, když při hraní srazí o hlavu menší a o hodně kilo lehčí dítě na zem. Stačí, aby dítě dopadlo na nějakou hranu (chodníku, lavičky...), a může utrpět vážný úraz. Je ale velmi mnoho pejskařů, kteří si toto vůbec neuvědomují a psa nechávají volně pobíhat v blízkosti malých dětí.

Děti a psi: Jde to dohromady?

Ostatně kontakt cizí pes-dítě považuji za nesmírně nebezpečný. Nikdy nelze předpokládat, jak se pes či dítě zachovají. Bohužel bylo již nemálo útoků psa na člověka, a to i těch údajně „naprosto neškodných“ psů. Může na vás dokonce zaútočit pes, který se k vám ještě před pár vteřinami lísal, a to aniž byste mu k tomu dali nějaký (i nevědomý) podnět.

Je proto lepší raději tisíckrát zbytečně vzít dítě do náruče, když se na obzoru objeví volně pobíhající pes, než se pak celý život trápit kvůli pokousané dětské tvářičce.

Pejsek není jen přítel člověka, může být i velmi nebezpečnou zbraní. Bohužel vidím příliš mnoho lidí, kteří si to neuvědomují. Jeden příklad za všechny:

Na jedné akci v rámci Dne dětí vypustil mladý muž velkého agresivního psa mezi děti. Když ho pořadatelé opětovně vyzývali, aby psa uvázal na vodítko, muž začal být velmi agresivní a argumentoval tím, že pes má právo volně pobíhat a že si psa může venčit, kde chce.

Přála bych si, aby každý pejskař byl zodpovědným majitelem čtyřnohého miláčka. Aby svého psího kamaráda vychovával a určoval mu, co smí a nesmí. A aby dokázal předpokládat některé situace a pro jistotu jim předcházel (např. nevenčit psa v blízkosti dětského hřiště). Jen tak může ubývat útoků psa na člověka. Jen tak bude soužití lidí a psů bezpečnější.

Reklama