Před pár lety jsem potřebovala vybrat v bance dost vysokou hotovost. Všechno šlo jak „na drátkách" až na jednu maličkost - podpisový vzor mi neseděl s podpisem na výběrovém listu. Bydlíme sice na maloměstě, paní účetní mě zná, ale i v bance musí být pořádek. Žádný švindl.

Pamatovala jsem si, že se na úředních listech podepisuji nejdříve křestním jménem a pak tím vyvdaným" :-) a v bance to bylo přece naopak. Paní bylo trapně a já se potila jako horník.
Neznáš vzorový podpis, nenapovím a penízky ti nedám.

Domů jsem se vracela jako spráskaný pes. Přece ty prachy jsou moje a dát mi je musí. Vzpomněla jsem si, že při uzavírání smlouvy byla paní, která je v již v důchodě. Poslední naděje umírá poslední. Vzpomněla si na můj zvláštní podpis. Prý aby mi nikdo na penízky nešáhl, přidala jsem si ještě dívčí jméno.

Do banky jsem se vrátila jako vítěz od Thermopyl, výběrový list znovu vyplnila a PODEPSALA.

Řeknu vám, že to byla velká zatěžkávající psychická zkouška.

Od té doby si všechno kopíruji nebo dělám poznámky do zvláštní knihy.

Paní důchodkyni jsem koupila kytku a bonboniéru a se sedmičkou vína jsme si sedly a paní povídala a vzpomínala na zvláštní klienty, které ovšem nejmenovala.
arjev



Tak takhle se to dělá! To mají ti lidé na maloměstě ale štěstí! Nevím, nevím, jak bych s takovou pochodila v našem hlavním městě...

Reklama