Reklama

Nemám čas, jsem pořád v jednom kole! Kolikrát za týden si tuto větu alespoň pomyslíte, když už ji nevyslovíte? Neustále rostoucí pracovní tempo a nároky, které jsou na nás kladeny, z nás dělají unavené a podrážděné fúrie. Jak z rozjetého rychlíku vyskočit?

„Připadá mi, že poslední čtyři roky nežiju. Prostě jen stíhám termíny a hrnu před sebou celou řadu „musů“, jak já říkám všem svým povinnostem. Musím se otáčet v práci a stihnout všechno do doby, kdy musím běžet pro Aleše do školky. Musím vařit večeři a uklízet, ale přitom musím ještě odpovídat synovi na tisíce otázek a pomoct mu postavit věž z kostek… A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Nakonec je jedenáct večer a já jsem totálně KO. Při představě plnění manželských povinností mě rozbolí hlava. Ale vím, že v rámci udržení kvalitního vztahu musím. Slyšíte to? Žádné chci, nebo těším se, ale musím! Takhle jsem si tedy život nepředstavovala,“ stěžuje si Iveta. A rozhodně není sama, komu povinnosti přerůstají přes hlavu.

Relax

Nemusíte, můžete...

Formulku „Nemám čas!“ jsme si zvykli používat až příliš často, ale rozhodně nejde o výmluvu. Času nazbyt má skutečně málokdo. Jenže i s jeho nedostatkem, a z toho plynoucí špatnou náladou, lze pracovat. „Nejlepším začátkem je vymazat ze svého slovníku slovíčko musím. Vždycky jde totiž o úhel pohledu. Je přece skvělé, že můžete chodit do práce, přece byste nechtěla být nezaměstnaná? A o tom, že jednou budete mít fajn manžela a děti, jste přece snila už jako malá holka. A jak dlouho jste se těšila, až budete vést svou vlastní domácnost, do které vám nebude nikdo mluvit? A teď to všechno máte! Ne, od každodenních povinností vám tento pohled na věc skutečně nepomůže.  Ale slovíčka „chci“ a „můžu“ vás rozhodně nezdeptají, jako „musím“,“ říká koučka pro oblast osobního rozvoje Eva Frydecká.

Jak se nenechat semlít v jednom kole

  • Buďte pány svého času! Jde o to rozvrhnout si jej tak, aby vám nějaký zbyl jen a jen pro vás. Není to snadné, ale rozhodně ani nemožné. Jak často se přistihnete, že koukáte nečinně do počítače (nebo kamkoli jinam)? Nebo jen tak brouzdáte po internetu, protože nemáte nejmenší chuť do práce? A čas utíká, takže jste rázem ve skluzu = ve stresu. Sepište si seznam denních úkolů a ty postupně škrtejte, jakmile je splníte. Nejlepší je začít tím, do něhož se vám vůbec nechce. Ušetříte drahocenný čas, který můžete věnovat samy sobě, potažmo činnostem, z nichž máte radost. Prokrastinace se ještě nikomu nevyplatila.
  • Jaké činnosti vás zaplaví štěstím a dobrou náladou, to bezesporu víte. Ale není na škodu vypsat si je na papír. Jako inspiraci na „den blbec“.
  • Nepřestávejte se těšit. Sepište si seznam, co byste chtěla během roku podniknout. A nemusí na něm být nic fatálního. A v žádném případě si nedávejte ani nereálné cíle. Vždyť i výlet na Karlštejn je báječný!
  • Určete si priority. Jistě by bylo fajn, mít vše hotové ještě dnes. Ale zvládnout to za cenu naprostého vyčerpání? To vám za to nestojí. Práce neuteče, nemá nožičky.
  • Ano, je chvályhodné, že chcete pro své nejbližší udělat první, poslední. Ale jsou to paradoxně právě oni, na kom si vybijete nahromaděný vztek z toho, že nic nestíháte a nemáte čas samy pro sebe.
  • Povedlo se vám vyčlenit pár hodin jen a jen pro to, co vás těší? Nevyčítejte si to! Každý chce mít doma spokojenou a usměvavou ženu/maminku, která na ně nekřičí kvůli každé hlouposti.
  • Nestíháte? Nezdráhejte se požádat o pomoc. Kolegy, manžela, děti… I když víte, že to nikdo neudělá tak dobře, jako vy.

I když se novému pohledu na život nejspíš nenaučíte ze dne na den, je třeba vytrvat. Uvidíte, že změny si brzy všimnete nejen vy, ale i vaše okolí.

Čtěte také: