Karlův most

Jako študý chudent jsem opustil rodinné hnízdo a vylétl do víru Prahy na zkušenou. Protloukal jsem se, jak se dalo, a finance sháněl také tak. Jedním z mých nejoblíbenějších způsobů výdělku se stalo hraní na kytaru na Karlově mostě. Natolik jsem této vášni podlehl, že jsem k ní přemluvil i svoji budoucí ženu, která mi občas chodila dělat doprovod a předváděla jednoho našeho domácího mazlíčka - hada, červenou užovku Dara.

Docela pěkný peníze

A nebylo to vůbec špatné. Kolikrát jsme si za večer přišli i k tisícovce ve tvrdé měně. Tím večerem rozumějte pouhé dvě hodiny, protože do osmi jsou na mostě lidé, kteří si své místo platí a mají k tomu i své sdružení Umělců Karlova mostu. Od osmi do desíti má smysl dělat nějakou produkci, pak už nikdo moc nechodí, a když náhodou chodí, tak v příliš podroušeném stavu a bez peněz. Ale byly i dny, kdy jste vydělali sotva padesát korun...

Gang

Váš výdělek hodně záležel na tom, jaké místo jste si na mostě „urvali". Nejlepší jsou obě brány, ale také nejnebezpečnější - ale o tom později. Další takové skvělé místo je nad schody z Kampy, zkrátka u vstupů, kde se ještě „zákazníci" příliš nevydali z peněz.

Problém je ten, že brzy objevíte i gang „Klekavců". Jsou to takoví ti žebráci s kelímkem, občas umě zasádrovanou rukou, kteří klečí s hlavou k zemi v prosebném gestu. Velice působivá póza. Jenže tenhle gang je organizovaný a hodně drsný. Když jsme si chtěli sednout na dobré místo, povětšinou se objevil hulvát Klekavec a začal nám vyhrožovat: dost drsně vyhrožovat: „Koukejte vypadnout, to je moje místo! Si vás najdem! Kluci si vás podaj a dolámou vám kosti!“ To samozřejmě prokládal patřičně peprnými vulgarismy. Nejprve jsme se tomu smáli, tak na chvíli zmizel a přivedl si dvě gorily...

Ale funguje i solidarita

Klekavci jsou prostě něco jako šlechta. Nikdo je nemá rád, ale žádný solitér se proti nim nemá šanci postavit. Navíc funguje i jistá solidarita, totiž nejlepší místa u brány jsou riziková proto, že tam sbírá policie. Jde i na most, ale to už jsou všichni sklizení. První člověk, co si všimne, že jdou policajti, oběhne celý most a varuje všechny žebráky i umělce.

Chodit na most je zkrátka zajímavá sonda - takový svět v malém, zhuštěný na dlažební kostky, ve kterém platí právo silnějšího. Škoda, že jsem nestudoval sociologii: Měl bych skvělé podklady pro diplomku.


Kubo, kdybych šla zrovna kolem, určitě bych Ti „dala“. :-))

Možná to také někdy zkusím. Mohla bych třeba zpívat... věřím, že mnoho lidí by sáhlo do peněženky, abych přestala :-)) M.

Své příběhy a názory k dnešnímu tématu žebrání a charita, mi dál posílejte na redakce@zena-in.cz. Za již došlé vřele děkuji. Míša.

Reklama