Mají zodpovědnost za stravování dětí rodiče, nebo škola? A kdo by je měl naučit správným návykům? Odborníci jsou za jedno. Jednoznačně rodiče! Ti jim ale až příliš často příkladem nejdou. Problém dětí s obezitou pak podle nich nevyřeší ani zákaz cukrovinek na školách, s nímž plánovaná novela zákona počítá od září.

„Pokud si děti odnesou špatné návyky z rodiny, škola je jen těžko napraví. Často se setkávám s tím, že rodiče domů kupují slazené nápoje a sladkosti. Pak jim ale totéž vadí v automatech ve školách. Nepřipravují dětem svačiny a místo toho jim dají peníze,“ říká přední česká obezitoložka Dita Pichlerová.

snídaně

Děti často ani pravidelně nesnídají. Podle průzkumu Centra prevence na vybraných pražských základních školách jde do školy hladová skoro polovina z nich (43 %). Pak není divu, že sáhnou po nějaké sladkosti ze školního automatu. Ale co kdyby takové občerstvení na chodbách nebylo?

„Nikdo nezaručí, že se v okolí škol neobjeví stánky s rychlým občerstvením a vším, co k tomu patří. Právě jako reakce na školní restrikce. Budeme tedy potom dělat další zákon, že do 500 metrů od školy nesmí být prodej těchto výrobků?“ ptá se nutriční specialista a výzkumný pracovník IKEM Praha Pavel Suchánek. Právě on je jedním z velkých kritiků přehazování odpovědnosti za výživu dětí z rodičů na školu.

„Nemá smysl dětem zakazovat sladké věci, stejně si je někde obstarají,“ myslí si i známá blogerka a autorka kuchařek Jana Florentýna Zatloukalová. Svou úlohu, coby maminka čtyř dětí, vidí v tom, že jim nabídne kvalitnější sacharidy, které v sobě mají i jinou výživovou hodnotu, než jen prázdnou energii.

Špatné stravovací návyky děti většinou odkoukají od svých rodičů. Nadváhou či obezitou trpí až 56 procent dospělých Čechů a Češek. „S takovými rodiči se pak komunikuje komplikovaně. Přivedou své obézní dítě a řeknou, něco s ním udělejte. Měli by však začít sami u sebe, jít příkladem. Místo toho ale řeknou, že na nich už nezáleží,“ vysvětluje obezitoložka. Za pravdu jí dává i Pavel Suchánek: „Rodiče, kteří jsou sami obézní, často nevnímají svou ani počínající obezitu svého dítěte jako problém.“

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR uvádí, že v přepočtu na tisíc registrovaných pacientů v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost stouply počty obézních dětí z 5,5 v roce 1996 na 20,5 v roce 2011. A je prý více než pravděpodobné, že ani v následujících třech letech křivka obezity neklesla.

„Řada lidí si není schopna uvědomit, že pokud chce něco změnit, musí změnit svůj životní styl,“ dodává odborník na výživu Petr Havlíček.

Čtěte také:

Reklama