Důvěřuj, ale prověřuj. Jak to dopadne, když necháte dítě mýt hrnek od kakaa a nezkontrolujete, jestli zavřelo vodu. „Nádhernou“ kalamitu nám poslala čtenářka s nickem Ježurka a my jí moc děkujeme.

Přeji krásný slunný den bez pohromy! Na tu "moji" si pamatuji velmi dobře, i když je to už dlouhých 46 let. To jsem byla mladá maminka, synovi byly dva roky, já už chodila do práce, protože tenkrát to jinak nešlo, abychom měli co jíst, ale ten inkriminovaný den jsme byli doma, protože byl syn nemocný.

Vydali jsme se k paní doktorce na kontrolu. Od malička jsem ho učila pořádku (bohužel asi málo), tak si vzal po snídani stoličku, aby dosáhl na baterii v kuchyni a umyl po sobě hrneček od kakaa. Já byla mezitím v koupelně (já vím, řeknete, ženská), nic zlého jsem netušila. Odešli jsme tedy na kontrolu. Musím říci, že bydlíme ve 3. patře třípatrového zděného domu, kde je nás 13 nájemníků v jednom vchodě.

Za nějaký čas, cca 2 hodiny jsme se se synem vraceli a když jsem otevřela domovní dveře, byl v domě nějaký nebývalý "cvrkot". Přijdu do 1. patra a tam ostatní maminky, které byly doma na mateřské řešily, jak zavolat nájemníky z toho bytu, co jim vytékala z pod prahu voda. Asi prý jim tam něco prasklo. Tak jsem si říkala, že to je tedy pěkné nadělení a šla dále po schodech až nahoru k nám.

Když jsem otevřela dveře, málem mne kleplo! V chodbě "plaval" koberec a bylo tam po kotníky vody. Tak jsem jen zavolala směrem dolů "ženské, to je u mne" a v hrůze šla po vodě a zvuku. Ano, správně! Kohoutek v kuchyni byl roztočený na plné obrátky, tekla horká voda! Hned jsem to zastavila, mezitím přiběhly sousedky a když viděly tu spoušť, tak mi navrhly, že mi pomohou s likvidací.

Koberec plaval také v dětském pokoji, který je hned vedle kuchyně, všude horká voda a to nebylo to nejhorší. Brzy se dostavila i sousedka, která bydlela pod námi, no a tam to teprve vypadalo! Nejen, že jí voda tekla z lustrů (ona tekla z těch lustrů ještě i v 1. patře), měla mokré zdi, podlahy, vodu měla prostě všude. Nedivím se jí, že jí to vytočilo tak, že zásoby, které měla ve spíži, všechny "nacucané", vyhazovala přímo z okna na ulici.

Lítal tam chleba, pečivo, mouka, no prostě všechno, co má normální člověk doma ve spíži. Dokonce nemohla ani rozsvítit, aby to nebylo ještě horší. No to jsem musela dostat jmen! V 1. patře na tom nebyli také dobře, ale nejhorší to bylo pod námi. My jsme vybírali vodu napřed hrnečky a pak jsme teprve mohly vytírat. Koberce ven, všechno dát sušit, event. vyhodit. Když jsme večer skončily, poděkovala jsem sousedkám a řekly jsme si, že si dáme kávu. Otevřela jsem dvířka u linky v kuchyni a další šok. To už jsem nemohla nic jiného, než se smát.

Všechny kastrolky, hrnce atd. co bylo ve spodní části linky bylo samozřejmě také plné vody! Tak jsme se musely vrhnout ještě i na tuhle spoušť, než jsme si mohly dát tu kávu. A zrovna ten den byl manžel služebně mimo město, vrátil se až večer a vystrašený, co se stalo, protože ta sousedka pod námi na něj asi číhala a hned na schodech mu řekla, že se má něčeho podržet, že má doma hrozné překvapení! Ani se jí nedivím. Brzy se pak odstěhovala, asi mne nemohla vystát, ještě že jsme byli pojištěni! Ale jak jsem se doslechla, tak na tom "vytřískala", co se dalo.

To je tedy můj NEZAPOMENUTELNÝ ZÁŽITEK na pohromu v bytě i po 46 letech.

Ježurka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Dnes to zní úsměvně, ale tenkrát vám asi muselo být ouvej. Docela by mě zajímalo, co na to manžel.

Vzpomene si některá z vás na svou kalamitu v bytě? Napište nám, ještě je čas.

redakce@zena-in.cz

Reklama