Do restaraucí moc často nezavítám. Dalo by se říct, že je navštívím maximálně dvakrát do roka. Jako "stálé studentce" mi to připadá trošku jako zbytečný luxus, když dobře navařeno mám i doma:).
Mezi svými známými jsem známá jako milovnice všeho španělského, proto mne už automaticky následují do kina na španělské filmy, poslouchat španělskou hudbu, tančit salsu, flamenco... Asi před rokem jsme se vracely s kamarádkou z kina z dalšího hispánského zážitku a rozhodly si večer zpestřit návštěvou mexické restaurace. Objednaly jsme si jídlo, pití, pokecaly, pomluvily herce, režiséra, pochválily krasavce ve filmu a chystaly se zaplatit.
Přišel k nám Španěl s podivnou krabičkou v ruce. Nechápavě jsme se na sebe podívaly, později zjistily, že z krabičky vykukuje lísteček (účet). Zběžně jsme ho omrkly, v duchu odsouhlasily a pokračovaly v povídání. Po chvilce k nám přišel Španěl, vzal nám krabičku a odporoučel se. Za rohem do krabičky nakoukl a podivil se. V tu chvíli nám došlo, že do záhadné krabičky se asi dávají peníze:o)... Španěl se k nám tedy vrátil a lámavou češtinou: ,,Do kravišky dávat peníse." Tak jsme ho poslechly, nechaly mu velké spropitné (za ochotu) a raději se honem zpakovaly, než to číšník roztroubí dále:).
Od té doby jsem tam nebyla, ale jakmile se najde příležitost, ráda znovu zavítám...


Milá ženo-in,
prostě jiný kraj - jiný mrav, člověk se má stále co učit.


Reklama