Bulvár

Nezaměstnanost - jak také na ni

Přijít o práci, to musí být pro většinu z nás pocit značně frustrující a záležitost a impuls k horečnému pátrání po novém zaměstnání. Jsou však i lidé, pro které je představa, že nemusejí ráno vstávat tak brzy, mačkat se někde v autobuse či jiném prostředku hromadné dopravy, nechat se pořád někam honit, natolik lákavá, že prostě nechají věci plynout a oddávají se sladkému nicnedělání.

Při pohledu na některé takové nezaměstnané, kteří se jen tak poflakují a jakákoliv smysluplná činnost jim nechybí, se člověku neodbytně vnucuje myšlenka, že snad ani v té práci nijak napilno neměli. Podivnou shodou náhod se však těmto lidem, když po pár měsících zjistí, že jaksi nemají z čeho svůj pohodlný život táhnout, nacházejí pracovní příležitosti, o kterých se těm pilným včeličkám, obletujícím všechny možné i nemožné zprostředkovatelny práce, ani nesnilo.

Pravděpodobně si také vybavíte nějaký takový případ ze svého okolí, a je docela možné, že bude hodně podobný tomu následujícímu.

Žil byl, v jednom podniku zabývajícím se celkem nesmyslnou činností – a že jich svého času bylo! – pracoval Pepa, který z titulu své profese byl pracovně aktivní snad jen desetkrát do roka. Zbývající čas strávený v zaměstnání vyplňoval tlacháním, rozumováním a pronásledováním sukní všech délek a šířek. Celkově nabyl o sobě dojmu, že je nepostradatelný a všechno ví, všemu rozumí a každému může poradit. Uznávám, že podoba s jedním známým hrdinou dětské literatury je nápadná, ale svět už je prostě takový. Navíc, což si o sobě onen hmyzí rek asi nemyslel, považoval se za zcela neodolatelného pro každou osobu ženského pohlaví.

Po letech strávených takto hezky v poklidu, přišla na našeho Pepu bída – firma se, jak bylo v těch letech běžné, zeštíhlovala a restrukturalizovala, tudíž zjistila, že člověk, jehož služby by potřebovala asi desetkrát do roka, pro ni není žádným přínosem. Jeho místo zrušila a nabídla mu, jak bylo opět běžné, spolupráci jako samostatnému živnostníkovi. Taková představa ovšem toho dobrého muže natolik vyděsila, vždyť jen při pomyšlení na jednání s nějakým úřadem mu naskakovala husí kůže, že přistoupil na druhou variantu, totiž zůstat v podniku jako hlídač.

I hlídal dnem i nocí, o sobotách i nedělích, tak, jak bylo potřeba, a jak na něj přišla řada. Po pár týdnech však nabyl dojmu, že takový hlídač není přece jen terno, nikdo od něj nečeká žádná moudra, nanejvýš zasvěcený komentář k aktuální pozici místního sportovního klubu v odpovídající soutěži, a vliv na běh podniku nemá veškerý žádný. Stal se tedy raději nezaměstnaným.

Překonal svou hrůzu z úřadů, koneckonců mu nic jiného nezbylo, pokud chtěl dostávat aspoň nějaké peníze, a byl rozhodnut žít životem playboye a elegána. Podpora v nezaměstnanosti není sice žádné velké terno, ale pro člověka, který se probouzí kolem desáté a vstává až k obědu, může docela dobře stačit, navíc když toho dotyčný příliš mnoho nesní. Což byl právě tento případ. Ovšem, na druhé straně, oč méně jedl, o to více zásoboval tělo kapalinami s nezanedbatelným podílem alkoholu a ještě zahříval nemírným pokuřováním. A tak tam, kde se nedostávalo financí od státu, ochotně vypomohla milující choť, a když ani to nestačilo, rodičům se vždy ubohého synka zželelo.

Jenže jednoho krásného dne zdroj peněz vyschl a začalo být těžko, přetěžko. A právě teď došlo k té nepochopitelné a do nebe volající nespravedlnosti: náš Pepa, ač celou dobu po práci nijak nepátral, dostal (!) nabídku práce na jistém úřadě, v odboru, pro který nebyl nejen nijak kvalifikován, ale ani zbla mu nerozuměl. S místem byl pochopitelně spojen odpovídající plat a další požitky, když nic jiného, tak alespoň možnost posílit vlastní ego a v případě nedobrého duševního rozpoložení znepříjemnit život případným žadatelům, kteří si dovolili přijít obtěžovat v pracovní době.

A tak nakonec Pepa zase svého štěstí došel, sedí si pěkně v kanceláři, vládne několika razítky a z moci mu úřadem svěřené opět může trousit rozumy a rady.

A protože je to taková pohádka s dobrým koncem, jestli neumřel, sedí tam dodnes.

   
10.11.2004 - Společnost - autor: Lucie Žáková

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Drahuška [*]

    Chodí štěstí dokola, občas sedne na vola.

    superkarma: 0 10.11.2004, 14:10:19

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme