Přišel nám další zajímavý příspěvek na dnešní téma. Se svými povahovými rysy se svěřila čtenářka s nickem Eliza a my jí děkujeme

Lidská povaha je na pováženou, odpusťte mi tu primitivní slovní hříčku. Znám spoustu lidí, kteří totiž zaměňují povahu s výchovou. Otvírá se mi kudla v kapse, když slyším, jak někdo omlouvá chování řeznického psa výrokem "když on (ona) je taková nezávislá povaha". Asi jsem taková nekompromisní povaha. A nebo mě nikdo jen nenaučil se s tím vyrovnat. Abych jen nepoučovala (mám to v povaze) uvedu pár příkladů, jak je mým zvykem.

Jsem povaha hloubavá a dle mého názoru, mi trvá delší dobu, než se nastartuju (pokud nemám hlad). Pak ovšem lítají třísky. Co by jste chtěli od zrozence v býku. Jenže moje okolí mě vnímá spíš jako snadno startujícího pruďase, protože ty pomalu se sbírající kapky většinou nikdo z nich nezaznamená. Časem jsem se naučila upouštět páru postupně, případně sprostě nadávat, když u toho není dotyčná osoba.

Jsou samozřejmě věci, které mě nastartují spolehlivě a okamžitě, ale nějak mám pocit, že když se nebudu bránit, nikdo to za mě neudělá. Vyzkoušela jsem řešení konfliktů v různých schématech, ale nakonec jsem zjistila, že jít proti povaze se nevyplácí. Já prostě potřebuju jednou za čas vypláchnout ze svého nitra špínu a kal pomocí pořádné bouřky a kdo se s tím nedokáže srovnat, má smůlu. Několik mých vztahů takhle skončilo a dnes jsem ráda.

Bylo by to mučení pro všechny zůčastněné. Naštěstí mojí povahu respektuje nejen moje pokrevní rodina (museli), ale hlavně životní partner (naštestí je na tom podobně). Trochu to hapruje s tchyní, ale to se snad srovná. Bohužel je to povaha, ke které postrádám komunikační klíč. Ale i na to jsem si už musela zvyknout.

Takže povaha je podle mě zajímavý základ, ale přeci jenom žijeme společensky, a aby to fungovalo, je potřeba dodržovat nějaká pravidla.

Takže nestřílím lidi, i když mi moje povaha našeptává, že bez toho blbce by bylo na světě lépe, a užívám si, když mi moje povaha dovolí dotáhnout věci do konce i přes odpor zmíněných blbců. Vážím si povahy, ale zvažuji, jestli je nutné jí podléhat neomezeně :-)

Zdravím Eliza

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Někdy je správná „zabejčenost“ výhodou. Pořád lepší než sklopit uši a nechat po sobě skákat.

Jakou povahu máte vy? Jste spíš klidná, nebo impulzivní? Dokážete své povahové rysy využít ve svůj prospěch, nebo jsou vám spíš na překážku? Která povahová vlastnost vás štve, a které si naopak ceníte? Zdědila jste povahu po některém z rodičů? Dokážete se na svou povahu podívat kriticky?Napište nám na dnešní téma.

Na vaše příspěvky se těšíme na adrese: redakce@zena-in.cz

lupa

 

 

 

Reklama