Téma alergie je mi velice blízké a dá se říct, že mi převrátila život vzhůru nohama. Bylo mi asi jedenáct, kdy mě po zhodnocení rentgenu, odeslali na alergologii, protože bych prý mohla mít na něco alergii. Se zprávami a doporučenkami jsem radostně naklusala k doktorce (prostě školák, co se ochotně ulil u vyučování), i rozpíchávání ruky a testování na alergeny se mi líbilo. Bylo zajímavé pozorovat, jak mi nabíhá jeden pupenec za druhým. Nechápala jsem, proč na mě ostatní rodiče koukali tak lítostivě. A pak přišel odečet: pyl - pelyněk, bříza, prach, trávy, roztoče, vaječný bílek, pšenice. Další kontrola: jablka, petržel, celer, mrkev. Co kontrola to nové alergie na potraviny. I přes vynechávání diagnostikovaných potravin se objevovali zdravotní potíže.

Den bez křečí byl zázrak a stolice jinak než ve formě průjmu prostě nebyla. Ve třinácti pro mě tedy nastal koloběh po nemocnicích, na gastroenterologii jsem se cítila jako doma a už mě znaly i všechny sestřičky. Jestli se někdo bojí kolonoskopie nebo gastroskopie, tak to je jeden z nejjemnějších vyšetření, prostě do vás nasunou jen trubičku - buď seshora, nebo zezdola, to taková enterobiopsie, kdy se Vám zkroutí sonda v žaludku a nechce prostě dál do tenkého střeva a tři doktoři jí do Vás strkají a chtějí, ať stále polykáte, to je zážitek. Po informování mě, že celiakii nemám, ale že mám intoleranci laktózy, zvýšenou pravděpodobnost rakoviny trávicího traktu kvůli alergii a dědičným predispozicím a že všechny ty vyšetření mě čekají za pár měsíců znova, mě už nikdo na alergologii nedostal. Léky pro mě nebyly, jediné, co funguje, je prostě se vyhnout potravinám, které nesmím a které mi nedělají dobře. Takže nastal v podstatě jen můj soukromý boj já vs. jídlo.

Boj, kdy jsem se pokoušela sama sebe zničit a období sebenenávisti. Byla jsem puberťák, co nechápal, proč. Proč zrovna já. Ranní probouzení s bolestí, kdy nemám chuť se najíst, protože mi bude špatně, kdy si k snídani nesmím dát oblíbený jogurt, chleba se sýrem a k tomu většinu zeleniny našeho podnebného pásma nebo koláč, co máma upekla. Ale když jsem se nenajedla, tak jsem dostávala křeče taky. Bylo to období, kdy jsem se skamarádila s nekvalitním nezdravým tučným jídlem. Takové brambůrky s jakoukoli příchutí = něco, po čem mi nebylo špatně, prostě jen brambory, tuk a hromada Ěček, na nic z toho nebyla alergie. Objevovala jsem i další poklady nezdravého světa, který mě následně nebolel. Období, kdy do seznamu nesmím přibívaly pozorováním další položky: okurky, kiwi, rajčata, ořechy atd. Období, kdy se díky mému jídelníčku má váha zvedla o 20 kilo.

Nesnášela jsem v tu dobu svět, sport vypadl z mého života, protože během minuty mě vyřadili křeče, které se mi mstily za snídani. Lákalo mě vše, co jsem měla ráda a nesměla, zrádné především v tom, že trest přicházel vždy s i hodinovým zpožděním. Horší o to, že vše, co jsem nesměla, bylo u nás v lednici běžně a to, co nesmím v tom množství, neuměla ani matka-vrchní kuchař, takže jsem až v průběhu obědu zjišťovala, že je v jídle vajíčko nebo smetana. Několik let života, kdy jsem trávila v k řečích a únavě, vyhýbání se lidem, protože mě nebavilo vysvětlovat, proč je mi najednou zle, přibývání na hmotnosti z nezdravých potravin, které mě nepotrestali, a nesnášení všeho.

Změna přišla teprve s nástupem na VŠ, kdy jsem se přestěhovala aspoň na první rok na kolej. Začalo starání se sama o sebe a především naprosto samostatné vaření a zase takový sebemrskač, který by si koupil mrkev, po kterém se mi zastavuje peristaltika střev, jsem nebyla. Poprvé nastalo období, kdy z mého jídelníčku poprvé začaly vypadávat ve větším měřítku potraviny, co nesmím. Konečně jsem se přestala cítit vysíleně.

O dva roky později jsem si svůj život tím správným směrem přetočila úplně. Rodina se vyexpedovala na dovolenou a já nastartovala nový život za ty tři týdny, co byli pryč. Můj jídelniček byl prost potravin, které mi nedělali dobře jak ty diagnostikované tak i ty mnou vypozorované, zařadila jsem pravidelně pohyb a celkově režim dne. Postupem jsem vypozorovala další věci, které mi pomáhají, jako zařazení kysaných nápojů do stravy, lactobacilly v tabletách. To v kombinaci s pohybem způsobilo, že jsem se teprve ve svých 22  smířila a naučila žít s tím, co mě potkalo. Pro rodinu to mělo i ten efekt, že se ze mě stal vrchní kuchtík rodiny a oni jsou testovači, protože kuchařka na všechno, co nesmím, neexistuje, takže u nás vaří má fantazie.

P.S. Před pár dny mi bylo 24 a stále jsem nikoho neotrávila, jsem o 15 kilo lehčí, svěží a konečně spokojená a smířená se svým životem :o) (ale i přesto si jednou za rok dám mrkev nebo vanilkovou zmrzlinu a pak si nadávám :-D

PPS. Ze zvědavosti jsem dokonce zašla i před rokem na alergologii už pro dospělé, a když jsem doktorce vyjmenovala alergie, málem slítla ze židle. A z odpovědi na otázku, co s tím dělám, nejím to, byla ještě víc v šoku. Tak mě pochválila, potvrdila, že nic jiného se dělat ani nedá a mám přijít za rok na kontrolu.

S pozdravem NewStart

Text nebyl redakcí upraven.

Tedy smekám a blahopřeji!

A jaká alergie trápí vás? Pište své příběhy na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama