Rodina

Nevyvádějte mi tu, matko!

Přiznám se, že když si čtu o slastech, strastech a zkušenostech dnešních budoucích, nebo čerstvých maminek, občas se přistihnu, že tiše závidím.

Před pár lety jsem dokonce koketovala s myšlenkou, že bych si na stará kolena pořídila ještě benjamínka. A to především pro ukojení mateřských pudů, které začínají pomalu strádat, ale i pro to, že bych si chtěla vyzkoušet porod tak, jak je vedený dnes. Se všemi vymoženostmi, které dnešní porodnická zařízení skýtají.

Mám na mysli porodnickou přípravu, svobodný výběr porodnice, možnost prohlédnout si jednotlivá oddělení i s porodním sálem a seznámit se s personálem. Jsem si jista, že bych zcela určitě nepohrdla edpidurálem a vyloženě bych se těšila na nastávajícího tatínka, který by mi utíral zpocené čelo, zjihle by na mě hleděl a po narození našeho potomka bych třeba zahlédla v jeho oku slzu štěstí, vděčnosti a radosti.

O tohle všechno jsem totiž byla ochuzena. A nejen já, ale všechny ženy, které přivedly svá dítka na svět v našem vyspělém socialistickém zdravotnictví.

O výběru porodnice jsem si mohla nechat leda zdát a přítomnost manžela při samotném porodním aktu byla tehdy považována za zcela nepřípustný výstřelek.

A tak jsem tedy ve chvíli, kdy na mne přišla těžká hodinka, byla odvezena do porodnice, odebrána manželovi, který obdržel všechny mé svršky, a byl vyprovozen úsečným: „Zavolejte si odpoledne. Dřív to nebude.“ Velkoryse nám byla dopřána půlminutová dojemná rozlučka za asistence sestry, která již netrpělivě třímala v ruce holicí strojek.

Poté jsem byla oholena zívající ošetřovatelkou, která na mě vychrstla hrnek studené vody a tupou žiletkou se snažila zbavit mé intimní oblasti ochlupení. Držela jsem statečně, ale byla ve mně malá dušička. Kolena mi vibrovala a jen jsem se modlila, aby sestřička nezajela hlouběji, než je nutné.

Po této proceduře jsem absolvovala lahůdku zvanou klystýr a byla zavřena do izolace, která obsahovala sprchový kout a dva neuvěřitelně špinavé záchody. Již při letmém pohledu bylo jasné, že několik nešťastnic přede mnou si v této místnosti prožilo své horké chvilky. Zvedal se mi žaludek a mé estetično trpělo jako zvíře. Pouhý pohled byl totiž naprosto odrovnávající a představa, že „to“ budu muset dokonce použít, ve mně vyvolávala děs a hrůzu.

Porodní bolesti mají ale jednu velkou výhodu. Když se začnou pořádně ozývat, zredukuje se váš mozek na vnímání bolestivých stahů a všechny ostatní záležitosti ponechává milosrdně utopené hodně hluboko. Po hodince jsem se osprchovala, obdržela čistou, vymandlovanou košilku „andílek“, která neměla ani jednu šňůrku na zavázání, a byla jsem odvedena do jakési mučicí místnosti. Alespoň jsem se to domnívala, neboť se odtamtud linul křik, sténání, hlasité funění a občas padlo i nějaké ostřejší slovo. Byla to “hekárna“.

Přes břicho mi byl napojen monitor a já jsem úlevně poslouchala pravidelné ozvy srdíčka svého miminka.

Několik dalších hodin jsem si připadala jako vyplašené zvířátko. Vykuleně jsem sledovala maminky, které kvílely jako sirény každé tři minuty, a nedokázala jsem si představit, že bolesti, které prožívám já, se ještě znásobí, až dosáhnou stádia, kdy se i já připojím k tomuto hlasitému porodnickému chóru.  V pravidelných intervalech přicházel lékař, který zjišťoval postupující proces otvírání, a dodnes mě zamrazí, když si vzpomenu, jak mě utřel, když jsem jej požádala, aby s vyšetřením chvilku počkal, až mi odezní stahy: "Nevyvádějte mi tady, maminko. Nemám na starosti jenom vás a něco snad vydržíte!"

Odtrpěla jsem si několik dlouhých hodin na tomto pokoji, ale pak již šlo všechno poměrně rychle. Přemístili mne na porodnický sál a dostala jsem pokyn k zahájení vypuzovacího procesu. Přiznám se, že šrumec, který nastal, mi dal úplně zapomenout na to, proč tam vlastně jsem. Byla jsem schopná vnímat jen ansámbl sestřiček, asistentek a jednoho lékaře, jejich hlasité povzbuzování, abych tlačila, a mé zoufalství a totální vyčerpanost.

Zodpovědně můžu říct, že tak těžkou práci jsem v životě nevykonala. Po půl hodině to ale přišlo. „Už vidím hlavičku,“ hlásila asistentka a já jsem si zmateně uvědomila, že: „No jo, já vlastně rodím dítě!“

Dcerka se narodila a hned byla odnesena do vedlejší místnosti. Po ošetření mém i jejím mi ji přinesli a položili do vozíčku s červenou peřinkou.

Dojatě jsem ji pozorovala a vzpomínám si, jak moc jsem toužila mít u sebe i svého manžela. Bylo mi líto, že se toho zázraku nemohl zúčastnit, a cítila jsem se strašně osamělá.

Pocit osamění mě pak provázel po celý pobyt na oddělení šestinedělí. Návštěvy byly zakázány, květiny zapovězeny a na telefon – jediné spojení s domovem - se stály dlouhé fronty. Od jediného funkčního aparátu se linul zástup bledých přízraků v županech, které čekaly, až na ně přijde řada. Pak jsme si každá odfňukala do telefonu své dvě tři minutky a odploužily se zpět do nemocničního pokoje.

Sestřičky byly profesionální a kladly důraz hlavně na správnou techniku kojení. Výcvik v tomto oboru spočíval v tom, že vždy jedna seděla u mne na posteli a trápila mou holčičku štípáním, taháním za vlásky a někdy i pořádným poplácáním po zadečku, a to ve snaze donutit to mrně pořádně sát. Tehdy jsem v sobě poprvé objevila agresivní sklony a poznala do důsledku, co to znamená, když se řekne: "Rve se za své dítě jako lvice." Byla jsem označena za hysterickou potížistku a co se týče kojení ... ponechána sama svému osudu.

Přesto všechno ale můj pocit vrcholného štěstí převažoval nad všemi negativními myšlenkami. Holčičku jsem měla u sebe na pokoji a byla jsem tomu moc ráda. Tehdy to ještě tak běžné nebylo a v některých porodnicích stále nosily sestry miminka na kojení každé tři hodiny.

Jak říkám. Byla jsem šťastná. Přesto ale ve vzpomínkách přetrvávají jakási hluchá místa.

A jsem ráda, že dnešní maminky si to štěstí mohou vychutnat daleko intenzivněji a s člověkem, který je jim nejbližší.  


Jaké jsou Vaše vzpomínky na ten nejkrásnější den v životě každé z nás? Podělte se, pište... Všechny Vaše příspěvky během dne otisknu a ty nejzajímavější odměním hezkým dárkem.

Krásný čtvrtek všem přeje dnešní editorka

 

redakce@zena-in.cz

   
28.04.2005 - Těhotenství a porod - autor: Jaroslava Machálková

Komentáře:

  1. avatar
    [38] Amálie [*]

    taky jsem žádala lékaře, aby počkal, že mam kontrakci a on si jen ucedil pod fousy: Aby ses neposrala, krávo! I přes to, že věděl, že rodim mrtvého syna. To nebyl doktor, to bylo

    superkarma: 0 29.04.2005, 15:16:51
  2. avatar
    [37] Léthé [*]

    Meryl...jako vždy, moc hezky napsané

    Taky jsem rodila za bolševika, rok 1976 a 1977. A až na tu izolaci a postávání u jednoho telefonního automatu by to sedělo. Je fakt, že tatínek u porodu být nemohl, ale já bych o to ani nestála . Jinak to ostatní u mě nesedí …vyšetření lékařem? Poprvé porodník lékař, podruhé lékařka….při vyšetření se vždy opakovala stejná věta…maminko, řekněte až přejdou bolesti. Myslím, že je to hlavně v lidech. A za každého režimu. I dnes jsou pěkně hnusné sestry a lékaři, holt, já měla štěstí na ty hodné. Díky Bohu.

    superkarma: 0 28.04.2005, 18:00:29
  3. avatar
    [36] peguša [*]

    O tom, jak manželovi a babičce řekli, že máme místo dcery syna, jaem tu už psala. Teď jsem si vzpomněla na jinou věc z porodnice. Když se narodila naše mladší (6 let), tak jsem neměla mléko. Bylo to stejné jako u starší. Jedna z dětských sester byla fakt hnusná. Jak jsem se později domluvila s mou máti, byla to ta samá "stará struktura", jako když máma rodila před lety mě.
    No a jelikož jsem neměla mléko svoje, museli malou dokrmovat. A s touhle sestrou byl problém. Ostatním stačilo před přiložením (pořád jsme zkoušely, co kdyby se mlíčko udělalo) říct o dokrm a než si malá vytáhla svou "desítku" už nám nesly ohřáté mlíčko na doražení. Jenže tahle sestra mě nejdřív seřvala, jestli už jsem holku přiložila a že přece nemůžu vědět, jestli už mléko nemám. Pak že mám teprve přijít. Jenže malá se tou mojí troškou rozjela a chtěla další, jenže já už neměla, tak začala vřískat jako tur. Jelikož jsem byla blízko sesterny, byla tam bleskově "stará struktura" a znovu mě seřvala, co s tím děckem vyvádím, že tak řve. Dala jí napít dvacku, ale to bylo pro čtyřkilového cvalíka málo. Malá řvala a řvala, až se uřvala do spaní. Pak únavou prospala další krmení a nebyla k probuzení. Abych to zkrátila: Pořád ubývala na váze a Dr. se divila proč. Naštěstí, opravdu naštěstí dostala žloutenku a musela na fototerapii. Tam musela jíst pravidelně maximálně po 4 hodinách a dostala kolik chtěla, žádný příděl. A najednou začala přibývat. Bohužel to vřískání hlady jí vydrželo do dvou let.

    superkarma: 0 28.04.2005, 15:59:59
  4. avatar
    [35] kiky [*]

    něco pozitivního by tu nebylo??? je mi 22,odchovala jsem 2 brášky, a tak už se těším na své mimi, ale kdž to tady tak čtu......

    superkarma: 0 28.04.2005, 15:53:31
  5. avatar
    [34] tomáš [*]

    Jako kdybych to psala sama...Vinohradská před 29lety. Ještě přidám, že na žádnou hekárnu jsem neměla nárok.Po oholení už si mě nikdo nevšímal, nebylo ani na chodbě kde si sednout - tak jsem si "drze" sedla na postel v prázdném otevřeném pokoji. Za chvíli mě sestra vyrazila se slovy "kdo vás sem pustil?!Ven a chodit!" a já tedy se ploužila po chodbě sem-tam. I když jsem nijak neřvala, i malý hlasový projev byl zpražen typickým "neřvěte nám tady". A tak jsem pak na porodnickém lůžku tiše zatínala zuby až do blaženého skoro bezvědomí...no a pak si mě už konečně všimli, kyslík - dítě vytáhli kleštěmi, modré jako švestka...No a pak jsem bez jídla a pití čekala promrzlá na vozíčku na chodbě až do večera, než mě konečně vrazili na pokoj pro cca 20 lidí. Žádné kursy kojení se nekonaly (takže jsem bohužela domů jela již s feminarem) a za největší hyenismus považuji, že na pokoji těch pár dnů s námi nechali ležet i paní, jejíž miminko umřelo. A ještě jí peskovali, že přidělává problémy se svými zanícenými prsy...Myslím, že ta měla vše mnohem horší, vždyť my ostatní jsme byly za pár dnů doma...
    Druhý syn se narodil 1983 v Krči a to už bylo naprosto nesrovnatelné, i když tenkrát také nebyl žádný room-in.
    Dnešní mamky, ať tedy jsou porody pro vás svátkem, na který budete vzpomínat jako na nejšťastnější den !!!

    superkarma: 0 28.04.2005, 14:28:24
  6. avatar
    [33] Winnie the Pooh [*]

    P.Martina: Tatínka si klidně vezmi s sebou. Takových intimností, jako je holení a klystýr, je ušetřen. A při vlastním porodu stojí obvykle u hlavy rodičky. A když tak může zavřít oči!

    superkarma: 0 28.04.2005, 14:21:31
  7. avatar
    [32] Winnie the Pooh [*]

    Mahara: Soulasím s Mici , u mě vše nasvědčovalo zcela normálnímu porodu, ale nakonec, naštěstí v porodnici, se dostavily nepředvídatelné komplikace. Nebýt doktorů, bůhví, jak by to s námi oběma dopadlo. Myslím, že nikdo nemůže zodpovědně dopředu zaručit bezproblémový porod.

    superkarma: 0 28.04.2005, 14:19:20
  8. avatar
    [28] Kelly [*]

    Meryl, skoro stejně, jen bych dodala, že doktorka mne pouze šila, u porodu nebyla, přišla otlačená od polštáře a byla jízlivá jak , protože jsem skučela bolestí - injekce totiž nezabrala, chuťovka ...
    Dceru jsem viděla až po týdnu, byla totiž podváhová, a každý dotaz na mé mimi vyvolávalo znechucení u zdravotních sester. Žádná postýlka vedle mne, žádné školení ohledně kojení , totální nezájem.
    Naštěstí jsem si to za další 4 roky se synem vybrala a oproti prvnímu porodu to byla procházka Rájem.
    Všem budoucím maminkám přeji příjemný personál a hodně .

    superkarma: 0 28.04.2005, 11:48:12
  9. avatar
    [27] Deja [*]

    Merylko, napsala jsi to i za mne. Přesně tak jsem to prožila před 19 a 17 lety.

    superkarma: 0 28.04.2005, 11:01:54
  10. avatar
    [25] sara.l [*]

    já jsem asi měla velké štěstí,ale před 18 lety..kdy se mi narodilo jsem rodila v Thomajerce..jak se jí říkalo..a nemůžu si stěžovat vůbec na nic..spíš naopak..možná to bylo tím,že jsem přijela na poslední chvíli.takže mě klystýr nečekal..vyholená jsem byla,ale v pohodě...sestřička starší a moc hodná..pan doktor..si ještě dělal srandu...takže mezi stahy jsem se snažila nesmát...Takže díky moc..nevím sice jak se jmenovali,ale přesto Vám oběma moc..děkuju...

    superkarma: 0 28.04.2005, 10:29:40
  11. avatar
    [23] Aja [*]

    Na oba porody mám dost úděsné vzpomínky...ale za ty roky už to jsou takové "komické historky"

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:56:49
  12. [22] Majkii [*]

    Tak mna to holky caka niekedy v prosinci , nemam este vypocitany presny datum porodu, ale uz sa na to tesim

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:56:25
  13. avatar
    [20] P.Martina [*]

    Cobbie:

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:46:44
  14. avatar
    [19] rystupije [*]

    Merylko,moc hezky napsané,až u toho brečím .Mám dva porody za sebou a jsem ráda,že v této době.

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:46:29
  15. avatar
    [17] P.Martina [*]

    Já jsem teda ještě nerodila a po pravdě se mi do toho ani 2x nechce. Nebojím se ani tak bolesti (tu docela zvládám) ale spíš toho průběhu, klistýrem počínaje a šitím konče. Dřív jsem si představovala, že budu chtít mít u porodu otce dítěte, ale teď už ani náhodou, bála bych se že po tom všem co uvidí mě už nebude chtít a já bych se před ním hrozně styděla.
    Asi se mnou nebude většina souhlasit a možná budu mluvit jinak až to budu "mít za sebou", ale přijde mi, že čím víc mám informací, tím míň se mi do rodění chce. Nejradši bych dítě adoptovala, ale o tom nechce přítel ani slyšet.

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:45:39
  16. avatar
    [15] Mici [*]

    Cobbie: držím a hodně

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:42:23
  17. avatar
    [13] majdalena [*]

    JEŠTĚ BYCH DODALA NA ADRESU TOHO PANA DOKTORA ,ŽE KDYBY MĚLI RODIT MUŽI TAK UŽ JSME DÁVNO VYMŘELI.

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:34:29
  18. avatar
    [12] Mici [*]

    Mahara: já zase nejsem zastácem domácích porodů, protože myslím, že ani ultrazvukem nelze zjistit, jak porod bude probíhat, nikdy nemůeš vědět, co se nakonec semele. Tím samozřejmě netvrdím, že špitály jsou plné profíků, kteří vždy vše udělají bezchybně, ale já bych si doma rodit teda "nelajzla"

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:33:48
  19. avatar
    [11] majdalena [*]

    Také jsem něco podobného zažila při porodu první dcerky. Asi to vtu dobu bylo všude hodně podobné. Moc hezky napsáno .

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:31:23
  20. avatar
    [10] Žábina [*]

    moc hezky napsané, mám za sebou dva porody - jeden jako by z oka vypadl tomu tvému a druhý už za přítomnosti tatínka... bohužel zrovna na ten druhý nerada vzpomínám

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:26:46
  21. avatar
    [8] catcat [*]

    Beruška1: ten pán musel mít asi skryté problémy už předtím. Povětšinou se mužský obviňují sami za utrpení své ženy

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:21:22
  22. avatar
    [7] catcat [*]

    NiKina: neboj , v konečném závěru celé akce dostaneš do náručí uzlíček, který Ti to vynahradí. Někdy pak i budeš dumat o tom, že takový porod... to je fraška oproti starostem s puberťákem doma...

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:18:50
  23. [6] janina01 [*]

    Beruška1: to je hrozný, o tom jsem ještě neslyšela...

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:15:20
  24. [5] janina01 [*]

    Hm, taky tak, rodila jsem v roce 87 a 90, no hrůza

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:12:04
  25. avatar
    [4] Beruška1 [*]

    Musím konstatovat, že i já jsem rodila ještě za dob socialismu a jediné štěstí bylo, že jsem narazila na porodnici, kde mohly mít maminky miminka u sebe celý den i noc. Když jsem zjistila, že dneska může být tatínek u porodu, docela mi bylo líto, že to za nás tak nebylo. Ale teď jsem se od přítele dozvěděla o případu o něho z práce a nevím, zda přítomnost tatínka na porodním sále je vždycky to pravé ořechové. Jeho kolegyně rodila před pěti lety v přítomnosti manžela. Mají nádhernou holčičku, která ale neví, co to je tátovo pohlazení, pomazlení či že by si s ní hrál. On totiž když viděl, jak jeho žena při porodu trpí, tak se v něm něco zlomilo a dceru obviňuje z utrpění, kterým musela jeho žena při porodu projít. A nepomohly žádné návštěvy psychiatrů, psychologů či kohokoliv jiného ani žádné léky. Prostě něco se v něm bloklo a už to tam zůstalo. A díky tomu nechce, aby měla i druhé dítě.

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:08:33
  26. avatar
    [3] RenataP [*]

    Je to strašný, chudáci maminky a chudáci miminka !!!!
    Nedovedu si představit ten pocit strachu a bezmoci, fakt !
    Porod mám za pár, jsem vděčná za to, že mě to "potkalo" až v dnešní době a přesto "bojim bojim" a to mám před sebou veškerý dnešní komfort včetně tatínka a teplé vody na bolavé bříško.
    Připadá mi to, že dřív to fakt byla MUČÍRNA a hlavně ty doktoři a sestry se v tom přímo sexuálně vyžívali !!!!!!

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:08:18
  27. avatar
    [2] Markýza [*]

    Jo Merylko ato mi doktor píchl vodu a protože mu v půl třetí končila pracovní doba tak odešel domů a já čekala na službu konající lékařku, která se dostavila až po třetí hodině a ještě se divila co tam dělám - on jí to totiž ani neřekl. A kdyby ji nesháněla sestra, tk se tam ani nepřijde podívat, vzato kolem a kolem tam byla k ničemu, stejně mě odrodila asistentka (porodní).

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:06:33
  28. avatar
    [1] Markýza [*]

    Jak moc mi to připomíná můj porod, ten první - rodila jsem v roce 1992 a dozvuky socialistického zdravotnictví byly stále silné - o dva roky později už to bylo lepší.

    superkarma: 0 28.04.2005, 09:03:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme