Čas od času to třeba vidíte na ulici, čas od času to třeba sama uděláte... Máte špatný den, naštval vás manžel, šéf nebo prodavačka v obchodě. A to je jen krůček k amoku, který vás chytne, jakmile si dítě zapomene umýt ruce, rozbije cukřenku nebo nadrolí rohlík… „Maminko, neječ na mě!!“ říká možná váš potomek a je zděšen a možná i pláče. Vy se cítíte možná líp, ale stále mizerně. Nebo jak se cítí bomba po výbuchu, když za sebou nechala spoušť?

 

Zdeněk Matějček jako pohlazení pro duši

Dětský psycholog prof. Zdeněk Matějček je uznávaným odborníkem a dost často po jeho radách sahám. Jsou od srdce, jsou psány tak, jako by sám pan profesor zůstal do konce života dítětem. Tedy přesněji, uměl se dívat na svět dětskýma očima a laskavě ho porovnávat se svými bohatými psychologickými zkušenostmi. A cit ve spojení s vědomostmi – koho jiného si vzít za vzor?

Podle něj není nic hrůznějšího, než když na dítě jeho milovaná osoba ječí a řve – zdánlivě bezdůvodně. Protože tyto naše amoky, poslední kapky a přeteklé poháry trpělivosti jsou v očích dítěte bezdůvodné.

 

Ze všeho nejvíc dítě potřebuje pocit jistoty a bezpečí. Naše ujeté nervy nechápe, zvláště pokud je ještě malé. Exploze křiku, případně fyzického násilí ho ohrožuje.

Dítě, které vyrůstá v křiku, bude vyrůstat s vědomím, že je zavrženíhodné a bude bázlivé, bojácné a vydolovat si zpět ztracené sebevědomí ho bude v dospělosti stát mnoho sil. Z domova si totiž odnáší nepěkný model – nevím, co čekat od lidí…

 

Stop!!

A jak tedy zvládnout chvíli, kdy cítíte, že vám nervy jedou na výlet do kýblu?

 

-         počítejte do dvaceti (stará rada, těžko praktikovatelná, ale účinná – chce to kus ovládání)

-         odejděte do jiné místnosti, mlaťte do polštářů, vyřvěte se tam

-         běžte do koupelny a opláchněte si obličej a zátylek studenou vodou. Osvěží se tělo i mysl.

-         jste-li ve stresu dlouhodobě, choďte často ven. Čerstvý vzduch vám pomůže pročistit hlavu

-         je-li příčinou vzteku únava, hoďte děti manželovi a zaplujte do vany… na masáž, ke kadeřnici, cokoliv…

 

Pamatujte, že pokud nebudete na dětské nejprve nevědomé, pak ale i zákeřnější vědomé pokusy vás vytočit doruda reagovat jako vzteklý šílenec, vyhrajete.

Nebude divadlo, nebude nic zajímavého, dítě nemá potřebu vás vytáčet.

 

Nebít, ale jedno plesknutí ještě nikoho nezabilo (snad…)
A pak existuje ještě jedna rada. Jedno plácnutí na zadek je účinnější než tisíce výčitek. Plácnutí je srozumitelné a účinné, výčitky, hrozby a neustálé připomínání neschopnosti vaše dítě podráží. 

 

Reklama