ale po jeho kousnutí má dlouhodobé a nepříjemné následky. O tom píše naše čtenářka s nickem átéčko a přispívá tak svou troškou do mlýna k dnešnímu tématu

Nevím jestli má klíště zuby, každopádně jeho zakousnutí jsem necítila. Byl březen roku 1991. Následky jsem měla ještě znatelné na loňském vyšetření krve.

Byla to úplně maličká potvůrka a jak mi zamíchala kartami... Ještě nebylo ani přisáté. Ale přišly horečky a zvracení a pak Rychlou do nemocnice.

S prognózou, že tam strávím příštího čtvrt roku.

Nepříjemné bylo i to, že jsem to své klíště potkala v lázních, které měla působit blahodárně na mé bolesti hlavy. Bohužel opak byl pravdou.

Toho roku jsem už nemohla do lesního porostu ani pohlédnout. Když jsem šla v létě k řece, že se budu opalovat, vzala jsem s sebou prostěradlo, na které si dám deku, abych viděla, kdyby se blížilo. A taky že jo! Ne blížilo, ale blížila! To jsem zjistila, že mají rády bílou barvu. Sbíhaly se snad z celého povodí, bestie.

Ale přestože způsobil tenhle parazit to, že jsem strávila velikonoce a pár následujících týdnů ve velice hnusné nemocnici, nebojím se jich. Psovi klidně klíště vyndám, ranku ošetřím. Na mě si už netroufnou.

átéčko

Milá átéčko, klíšťata jsou odporná stvoření a byla bych vděčná za odpověď na mou otázku: Proč jsou vlastně na světě.

Text nebyl red.upraven

Jaké máte zkušenosti s kousnutím vy, milé ženy-in? Které zvíře kouslo vás? Jak vidíte, nemusí mít ani zuby, aby vám ublížilo?

Napište nám na dnešní téma „Zvířecí zuby“ a třeba budete mít štěstí na výhru.

Na vaše příspvěky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama