Ahoj Merylko a všechny ženy-in,

jo bulení, to je moje. Dřív jsem opravdu bulila skoro u každého dojemného filmu. A ani dnes se tomu nevyhnu, ale trochu to maskuju. Když přijde nějaká opravdu dojemná scéna, dám si kolena k bradě, do ruky kapesník a utírám si slzy, pokud možno aby to nikdo neviděl. Nikdo v rodině takovýhle sklony nemá, tak nechci být za až tak velkýho exota.

Ale co mě opravdu nejvíc dojalo, to byla jedna knížka. Už nevím, kdo to napsal ani jak se to jmenovalo, ale zápletku vím jistě: mladičká holčina (myslím, že jí bylo 14) se zamilovala do staršího kluka a on samozřejmě do ní. Jenže on nevěděl, kolik jí přesně je let. Prostě spolu chvilku chodili, až jednou ona za ním přišla do garáže, kde měl motorku. Už přesně nevím, jak to začalo, ale prostě se tam spolu pomilovali. Ta dívčina se s ním milovala, i přes svůj věk, protože cítila, že to je prostě ono. Jenže - on potom někam odjel na tý motorce a vyboural se. Zemřel.

Tahle scéna byla minimálně na tři stránky a já u nich brečela celou dobu. Bylo to napsáno s takovým citem a láskou, že jsem si opravdu nemohla pomoct.

Proto všechny prosím, nevíte náhodou, jak se knížka jmenovala a kdo ji napsal? Ráda bych si ji připomněla a pěkně si pobrečela.

Dík, Sirka.

Milá Sirko, bohužel nevím, o jakou knížku se jedná... ale ujišťuju tě, že mám zvlhlé oči... Ježíš, to je dneska krásně uplakenej den :o))) Díky...

Reklama