Reklama

Vstávání s dětmi je náročné, o tom vím svoje. Stejně tak i čtenářka ekleinovka, která nám poslala další příspěvek. Zajímalo by mě, kolik má dětí...

Uplynulá rána a vstávání s dětmi nám popsala čtenářka ekleinovka v tomto příspěvku.


Moje rána...

Když si vzpomenu na dobu, kdy byly děti ještě malé, nevím, jak jsem byla schopná ranní vstávání zvládat na pohodu. Dětí jako smetí, do toho samozřejmě venčení pejska. Prostě chaos nad chaos. Věci do školy si děti připravovaly už večer, ale protože jsem je vedla k samostatnosti, byla to čistě jejich práce. Ráno jsem v rychlosti dopodepisovala úkoly a žákajdy (to hlavně poznámky mi byly předhazovány těsně před odchodem, abych si jejich obsah ani nestačila řádně pročíst. Já jsem ale poznámky pročítala pečlivě. Některé mne doháněly k záchvatům smíchu, který jsem maskovala urputným kašlem. Také jsem na ně některým vyučujícím odepisovala. Žákajdy mám schované dodnes a slouží k pobavení rodiny).

Takže k našim bláznivým ránům. Vstávala jsem o hodinu dříve než děti, nachystala jim snídani, běžela jsem vyvenčit pejska. Pak rychlá sprcha a tahání peřin z malých spáčů. Vstávat nechtěl nikdo. Postupně se rozcuchaní a dezorientovaní trousili po bytě. Začal boj o koupelnu a toaletu. To procitli rychle, protože se začali postrkovat a konečně pořádně otevřeli oči. Snídali už v klidu, to byla právě ta doba, kdy mi nosili jeden po druhém ony kýžené žákajdy a zapomenuté úkoly.

Oblékání přineslo další problémy. Dohady o tom, že jeden druhému určitě schválně schoval kus oblečení, které tam měl dotyčný pečlivě připravené, nebralo konce. V tu chvíli mlha přede mnou, mlha za mnou. Spěchala jsem se obléci do ložnice, abych nebyla pozadu. Děti už byly také ustrojené, nejmladším jsem pomohla se upravit do stavu obstojného, rozdala jsem svačiny, věci na tréninky a šla nasypat granule pejskovi. Mezitím si doplnily batohy nepostradatelnými věcmi, pěkně podle věku. Od digi her po autíčka a samozřejmě nesměly chybět kartičky s hokejisty k výhodné směně o přestávkách. Poté jsme naskákali do auta a jednoho po druhém jsem vysazovala ve škole. Každý chodil podle svých zájmů do jiné, takže ucpané město se rovnalo stresové situaci a pobrekávání těch, které ještě seděly ve voze. Ale stíhali jsme pokaždé. Když jsem vyprovodila poslední dítko ke škole, oddychla jsem si a jela v pohodě do práce. Domů už to bylo jednodušší, protože mi pomáhal můj taťka, který vyzvedával děti, které končily dříve, a já opozdilce.

V současné době už jsou všichni dospělí, studuje pouze dcerka, a tak ranní vstávání je jen na mně. A mohu zodpovědně říct, že jsem hrozná. Nesnáším řvoucí budík, nesnáším uječený mobil, můj výraz v pět ráno nejde publikovat. Běžím s pejskem, snídani odbývám, rychle na sebe naházím svršky a dám se do závodu s vlakem. Stíhám. Občas se rozplácnu, protože namrzlý povrch = poloha ležmo s odřeným nosem. :))

A tak se těším na víkendy, kdy mí nepřátelé v podobě budíku a mobilu ,,spí“ a i já se oddávám hlubokému a klidnému spánku.

ekleinovka

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Dnešní téma zní:

Ranní chaos aneb Co se u vás děje po ránu?

  • Jak vypadají vaše rána? Máte doma klid, nebo spíš chaos?

Pište, těšíme se na vaše příspěvky. Jedna ze čtenářek za svůj příspěvek získá lahodný pravý zelený čaj Gunpowder od Valdemara Grešíka a květinový diář na rok 2013. Příspěvky posílejte 22. 1. 2013 nejpozději do 14.30 hodin na e-mailovou adresu níže. Ještě upozornění - pokud byste poslala fotku, musí jít (kvůli autorským právům) o vaši fotku a jejím zasláním dáváte redakci souhlas k jejímu bezplatnému uveřejnění v tomto tématu.

ranoran