Novinky

Nevím, jak jsem to zvládala

Vstávání s dětmi je náročné, o tom vím svoje. Stejně tak i čtenářka ekleinovka, která nám poslala další příspěvek. Zajímalo by mě, kolik má dětí...

Uplynulá rána a vstávání s dětmi nám popsala čtenářka ekleinovka v tomto příspěvku.


Moje rána...

Když si vzpomenu na dobu, kdy byly děti ještě malé, nevím, jak jsem byla schopná ranní vstávání zvládat na pohodu. Dětí jako smetí, do toho samozřejmě venčení pejska. Prostě chaos nad chaos. Věci do školy si děti připravovaly už večer, ale protože jsem je vedla k samostatnosti, byla to čistě jejich práce. Ráno jsem v rychlosti dopodepisovala úkoly a žákajdy (to hlavně poznámky mi byly předhazovány těsně před odchodem, abych si jejich obsah ani nestačila řádně pročíst. Já jsem ale poznámky pročítala pečlivě. Některé mne doháněly k záchvatům smíchu, který jsem maskovala urputným kašlem. Také jsem na ně některým vyučujícím odepisovala. Žákajdy mám schované dodnes a slouží k pobavení rodiny).

Takže k našim bláznivým ránům. Vstávala jsem o hodinu dříve než děti, nachystala jim snídani, běžela jsem vyvenčit pejska. Pak rychlá sprcha a tahání peřin z malých spáčů. Vstávat nechtěl nikdo. Postupně se rozcuchaní a dezorientovaní trousili po bytě. Začal boj o koupelnu a toaletu. To procitli rychle, protože se začali postrkovat a konečně pořádně otevřeli oči. Snídali už v klidu, to byla právě ta doba, kdy mi nosili jeden po druhém ony kýžené žákajdy a zapomenuté úkoly.

Oblékání přineslo další problémy. Dohady o tom, že jeden druhému určitě schválně schoval kus oblečení, které tam měl dotyčný pečlivě připravené, nebralo konce. V tu chvíli mlha přede mnou, mlha za mnou. Spěchala jsem se obléci do ložnice, abych nebyla pozadu. Děti už byly také ustrojené, nejmladším jsem pomohla se upravit do stavu obstojného, rozdala jsem svačiny, věci na tréninky a šla nasypat granule pejskovi. Mezitím si doplnily batohy nepostradatelnými věcmi, pěkně podle věku. Od digi her po autíčka a samozřejmě nesměly chybět kartičky s hokejisty k výhodné směně o přestávkách. Poté jsme naskákali do auta a jednoho po druhém jsem vysazovala ve škole. Každý chodil podle svých zájmů do jiné, takže ucpané město se rovnalo stresové situaci a pobrekávání těch, které ještě seděly ve voze. Ale stíhali jsme pokaždé. Když jsem vyprovodila poslední dítko ke škole, oddychla jsem si a jela v pohodě do práce. Domů už to bylo jednodušší, protože mi pomáhal můj taťka, který vyzvedával děti, které končily dříve, a já opozdilce.

V současné době už jsou všichni dospělí, studuje pouze dcerka, a tak ranní vstávání je jen na mně. A mohu zodpovědně říct, že jsem hrozná. Nesnáším řvoucí budík, nesnáším uječený mobil, můj výraz v pět ráno nejde publikovat. Běžím s pejskem, snídani odbývám, rychle na sebe naházím svršky a dám se do závodu s vlakem. Stíhám. Občas se rozplácnu, protože namrzlý povrch = poloha ležmo s odřeným nosem. :))

A tak se těším na víkendy, kdy mí nepřátelé v podobě budíku a mobilu ,,spí“ a i já se oddávám hlubokému a klidnému spánku.

ekleinovka

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Dnešní téma zní:

Ranní chaos aneb Co se u vás děje po ránu?

  • Jak vypadají vaše rána? Máte doma klid, nebo spíš chaos?

Pište, těšíme se na vaše příspěvky. Jedna ze čtenářek za svůj příspěvek získá lahodný pravý zelený čaj Gunpowder od Valdemara Grešíka a květinový diář na rok 2013. Příspěvky posílejte 22. 1. 2013 nejpozději do 14.30 hodin na e-mailovou adresu níže. Ještě upozornění - pokud byste poslala fotku, musí jít (kvůli autorským právům) o vaši fotku a jejím zasláním dáváte redakci souhlas k jejímu bezplatnému uveřejnění v tomto tématu.

ranoran

   
22.01.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Lucie Paličková

Komentáře:

  1. [9] Roland [*]

    dadma — #8 Stejný názor, jenom rozdíl, že nejsem v důchodu, ale hledám stále marně práci.

    superkarma: 0 22.01.2013, 16:37:22
  2. [8] dadma [*]

    Přesně.I já si dnes kolikrát kladu tuto otázku.Jak jsem to dříve vše stihla? Asi je to věkem a organizací práce.Prostě určité věci musely být hotové .Dnes jsem v důchodu a udělám méně práce než dříve,když byly děti doma.Je pravda, že dříve jsem také neseděla u PC.

    1. na komentář reaguje Roland — #9
    superkarma: 1 22.01.2013, 14:10:09
  3. [7] doginka [*]

    Hezky napsané,jsi mě pobavilaSml67Sml59

    superkarma: 0 22.01.2013, 12:32:31
  4. avatar
    [6] Jindriska8 [*]

    Pěkně napsanéSml67

    superkarma: 0 22.01.2013, 12:16:50
  5. [5] Rikina [*]

    Když byli synci ještě malí, museli jsme stíhat školkový autobus, co je vozil do školky na druhém konci města a na nikoho se nečekalo. Kdyby ujel, musela bych je tam dovézt MHD, s přestupováním, a do práce bych došla bůhví kdy. Takže to se člověk vycvičí a i děti vycvičí, aby se stíhalo. Tenkrát ještě bez venčení psa. Později se zas musela stíhat družina, protože tam měli ve zvyku prostě zamknout a kdo nedorazil včas, musel zvonit, stepovat za dveřma a doufat, že se vychovatelka smiluje a ještě si to dítě laskavě převezme. Ještě později už chodili synci ráno sami, já vyvenčila psy a letěla do práce, přičemž jsem tiše doufala, že mládež opravdu půjde do školy a ne jinam. Sml80 Asi nejlepší bylo období, kdy už u nás nikdo do školy nechodil, a měla jsem čas na to vstát ráno brzo a jít se psem hodinu běhat (byl to dostihový pes a musel trénovat). To byla krásná rána. Těch východů slunce venku v přírodě... k tomu se dneska už nedokopu. Což je škoda. Sml15 Sml80 Sml24

    superkarma: 0 22.01.2013, 12:10:07
  6. avatar
    [4] Pentlička [*]

    Jo, to znám. Sice děti jen dvě, ale i tak to bylo o nervy. Když už chodily do školy, bylo to o chloupek lepší, než když byli školkáčci, aspoň se samy oblékly, umyly a nasnídaly. Rozjezdy do škol a školek byly nacoanou tramvají, takže taky nic moc.

    superkarma: 0 22.01.2013, 11:15:53
  7. avatar
    [3] novinka [*]

    já tohle neznám z hlediska vstávání, protože jsem chodila v době školní docházky do práce na 6 a holky se vypravovaly samotné, ale něco v tomto duchu se odehrávalo kdykoliv,když byly holky malé a měli jsme někam jít na čas. Obzvlášť do poradny s dvojčatama. Když jsem se s nimi celá upocená chtěla odebrat z domova,tak se jedno poblinkalo a znamenalo to převlíknout do nového obě, páč rezervní třetí obleček, aby byly stejně oblečené jsem pochopitelně neměla...do toho tříletá dcera, která v zimě nabalená v kombinéze stála v předsíni...no příšernýSml28

    superkarma: 0 22.01.2013, 10:45:25
  8. avatar
    [2] femme [*]

    tak stres po ránu jsem nezažila, my to měli rozdělené tak, že já jsem chodila do práce na 6h. abych pak mohla děti vyzvednout odpoledne dřív ze školky a družiny a ráno je rozvážel manžel Sml22 Sml67

    superkarma: 0 22.01.2013, 10:24:34
  9. [1] Violeta [*]

    Sml69Moc hezky napsané a zároveň úsměvné. Člověk, když musí, zvládne vše. S odstupem času se diví, jak to zvládl. Hodně podobný příběh z mého vstávání.

    superkarma: 0 22.01.2013, 10:12:27

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme