Rodina

„Nevím, co si se synem počít. Jsem v koncích,“ svěřuje se Dáša

Mít kompletní a fungující rodinu je snem téměř každé ženy. Dáša vždy toužila po perfektním manželovi a dětech, jenže krátce po porodu syna ji partner opustil. Štěstí se na ní za pár let usmálo. Našla si nového muže. Ten si zamiloval nejen ji, ale i dítě z předchozího vztahu. Jenže právě syn jim momentálně dělá velké starosti.

„Když jsem čekala Natálku, vypadalo to, že se na sestřičku Denis těší. I po porodu bylo vše v pohodě, až teď, rok poté, začal být špatný,“ začíná se svým příběhem Dagmar. Její osmiletý syn si z ničeho nic začal stěžovat, že ho jeho otčím nemá rád. Dáša se zaměřila na chování svého partnera, ale žádné změny chování vůči synovi nevypozorovala.

boy

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Rozhodla se, že se synem promluví. Ten ale nedal žádný pádný argument. „Když jsem se ho zeptala, proč si takovou věc myslí, odpověděl, že to ví. Prý na něj táta kouká jinak, nechtěl s ním udělat úkol do školy, křičel na něj, když hladil malou a další věci. Přítel s jeho nařčením nesouhlasil. S žádným úkolem nepřišel, nekřičel na něj, jen mu řekl, ať dceru z postýlky nevyndává.“

Nenechte si ujít:

„Jsem z celé situace nešťastná. Syn neustále pláče, je ke svému otci chladný a celkově začíná být nekontaktní. Chtěli jsme ho vzít do aquaparku, který zbožňuje, ale nechtěl. Sabotuje všechny naše aktivity. Dokonce začíná odmítat i mě. Musím ale říct, že ke své sestřičce se má náramně. Nerozumím tomu. Hrozně se bojím, kam tohle povede…“

Co si o tom myslí psycholožka a psychoterapeutka Tereza Baltag?

Děti v mladším školním věku procházejí velkou vývojovou a sociální změnou (zejména příchodem do školy). Začínají uvažovat logicky, mnoho věcí si proto mohou dávat do nových souvislostí. Mění se jejich úvahy o lidech okolo nich. Děti v tomto věku hledají důvody, snaží se pochopit příčiny toho, co se kolem nich děje. Hledají jistoty a pravidla. Novým pohledem tak dítě může chápat i to, že jeho otec není otcem vlastním, přestože otec své chování nezměnil. Dítě může mít např. najednou strach, že nebude milováno tolik jako sourozenec, cítí se znejistěné, což se může projevovat také výše zmíněným způsobem. A co je také důležité: „Děti tohoto věku chápou jako nespravedlnost, když mají rodiče odlišné nároky na ně a na jejich sourozence. Obyčejně jde o odmítnutí nerovností typu “on může, a já ne”, resp. “on nemusí, a já musím”. Děti sice dovedou pochopit rozdíly v možnostech sourozenců různého věku, ale emočně je nejsou schopné tolerovat. Rovnostářství je typickým vývojovým projevem.“ (s. 162, Vágnerová, M. Vývojová psychologie, dětství, stáří, dospívání, Portál, Praha, 2000.) Pokud se tedy otec chová k sourozenci jinak než k staršímu dítěti, syn z toho může vyvozovat podobné závěry.

Je důležité mít v tomto období s dítětem trpělivost. Je důležité, aby matka k němu projevila důvěru. Spíš než nařknout dítě ze lhaní, může zkusit s ním intenzivněji hovořit a snažit se ho pochopit. Říct mu, že slyší, co říká a zkusit se domluvit na určitých pravidlech: Pokud budeš mít pocit, že na tebe táta křičí, přijdeš mi to říct a společně se o tom všichni pobavíme. S nevlastním synem by však měl komunikovat také, a zejména, nevlastní otec. Doporučila bych, i přes počáteční protest syna, posílit společné aktivity syna s nevlastním otcem, zejména ty, které má syn rád (společná procházka, návštěva parku, sport aj.). Aby si mohl otec s nevlastním synem vybudovat silnější vztah a pomyslně dohnat léta, kdy spolu ještě nebyli, jelikož role otce v tomto dětském věku prochází velkou obměnou. Otec se stává alternativou autoritou matky, novým přístavem bezpečí (pokud to nevlastní otec ustojí, i přes zmíněné obtíže…). Pokud v předchozích letech otec chyběl, může být navázání tohoto vztahu komplikovanější. Je to pro nevlastního otce velká výzva, kterou by měl ale ustát proto, jelikož jejich vztah může výrazně formovat sebevědomí syna po zbytek života. Otec, ať už nevlastní, v tomto období hraje důležitou roli.

Doporučila bych také prozkoumat, jak se dítě cítí ve škole a kolektivu spolužáků. Dítě potřebuje zažívat pocit úspěchu a uznání. V tomto věku si ještě nemusí umět říct o pomoc přímo a podobné výpady, nepochopitelné útoky mohou být nešikovným voláním o pomoc. Pokud by tyto projevy eskalovaly nebo přetrvávaly delší dobu, bylo by fajn se obrátit na dětského nebo rodinného.

tereza baltagTereza Baltag je psycholožka a certifikovaná psychoterapeutka s více než pěti lety praxe. Tereza poskytuje psychoterapii a koučování online pomocí Skype video-telefonátu, vhodné pro lidi, kteří mají málo času nebo preferují konzultovat z pohodlí svého domova. Pracuje empaticky a profesionálně. Kontaktovat ji můžete pomocí webových stránek  www.nase-terapie.cz či Facebooku naseterapie.

Čtěte také:

   
30.05.2017 - Rodina - autor: Markéta Škaldová

Komentáře:

  1. [4] Verina [*]

    libuno — #2Ten chlapec má nějaký problém a ,,volá" o pomoc a když jde o dítě, je nutné hledat pomoc všude v jeho okolí. Tak určitě i ve škole.

    superkarma: 0 30.05.2017, 21:22:01
  2. [3] bobani [*]

    nic jednoduchého

    superkarma: 0 30.05.2017, 20:37:26
  3. [2] libuno [*]

    Znám podobný případ. Náhradní otec, v rodině starší chlapec z předešlého manželství, z nového mladší sestra. Otec celý týden na cestách, matka s oběma dětmi téměř celý týden sama na mateřské dovolené.

    Chlapec ve škole premiant, super chování. Doma trýznitel matky. K nevlastní sestře pěkný vztah, k matce ne. Žárlil, že se matka dělí o láskus ním i se sestřičkou. Matka na zhroucení.

    Samozřejmě, že navštěvoval svého vlastního otce. Tam měl lásky přehršel od babičky, matky svého otce. Otec již měl novou rodinu i s dítětem. To však nevadilo. Babička ho preferovala, tam se cítil jako "ryba ve vodě".

    Nakonec to dopadlo tak, že v 10 letech chlapec odešel k otci. Matka z toho byla moc smutná.

    Já bych řekla, že největší problém je v tom, že se dnes mnoho manželství rozvádí jak "na běžícím pásu". Děti v tomto věku nechápou, proč to tak je. Obzvlášť kluci! Co dodat. Vydržet s chladnou hlavou, pevné nervy, klid. Ono se to zklidní.

    Nevidím vůbec důvod hledat kdovíjakou pomoc ve škole. Rodina! Tam je výchova, tam má být zázemí!

    Přeji pevné nervy.

    1. na komentář reaguje Verina — #4
    superkarma: 0 30.05.2017, 16:03:25
  4. avatar
    [1] Gosi [*]

    já netoužila po ničem perfektním,stačilo mi, abysme byli všichni spokojení... a chce děcka s perfektníma manželama, ale dělá si je s kamarády, tak možná v tom je druhej problém...

    superkarma: 0 30.05.2017, 12:41:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme