Dnešním tématem dne jsou autonehody. Jednu, kde jsem myslel, že inzultuji autobusáka, vám popíšu. Prý jsem mu nedal přednost.

crash

Zákon je zákon, a zdravý rozum je zdravý rozum. Před několika lety jsem byl na pracovním obědě kousek nad Kobyliským náměstím v Praze. Obchodní partner mne zval na oběd a nabízel i alkoholické nápoje.

Odmítl jsem s tím, že jsem tam vozem. Kroutil očima, že prý jedno pivo, nebo dvě deci vína nic neznamenají. Nepřesvědčil mne a já za pár minut zjistil, že jsem udělal více než dobře.

Přijel jsem na světelnou křižovatku. Stál na červenou a proti sobě viděl autobus, který blikal, že odbočuje vlevo. Já také odbočoval vlevo, takže jsme se sobě měli vyhnout. Nevěnoval jsem mu pozornost a sledoval druhý pruh vedle autobusu, kde mohlo projíždět auto rovně, nebo do mé ulice. Mělo by přednost. Nic v něm však nejelo a tak jsem se rozjel. Autobus také. Stále blikal, že odbočuje. Vedle něj se objevilo auto, které jelo rovně. Musel jsem uprostřed křižovatky zastavit a dát mu přednost. Najednou jsem viděl, jak autobus prudce brzdí, nikam neodbočuje a vráží do mých pravých dveří.

Byl jsem v šoku. Dveře se promáčkly znatelně dovnitř. V hlavě zmatené myšlenky a otázka, proč neodbočil.

Vylezl jsem za auta a viděl, jak autobusák vylézá a chce na mne řvát. Začal jsem první. „Jak to, že nejedeš doleva, když máš zapnutý blinkry!!!“ Na schůdkách zkoprněl, za ním se zvedali překvapení a vyděšení cestující. Stáli jsme uprostřed křižovatky na Kobyliském náměstí…

Začal na mne zvýšeným hlasem útočit: „Měl si mi dát přednost!!“ Já na něj koukal jak osel. „Jakou přednost, ty jsi ukazoval, že jedeš doleva, ještě ti blikaj blinkry!!!“

Přijela nehodovka od DP i policie. Dali nám dýchnout. Oba jsme byli čistí.  Autobusák dostal pokutu a policista přišel ke mně a oznámil mi. „Jste viníkem nehody!“ Civěl jsem na něj jako na zjevení. Když mu dal pokutu, tak jsem si myslel, že je viník on, ne? A bylo mi vysvětleno, že řidič autobusu sice porušil předpisy a uvedl mne v omyl. A byl za to potrestán, ale já, že jsem měl předpokládat, že tu chybu udělá a dát mu přednost.

Tuhle logiku jsem odmítl a na místě nechal zapsat, že s tím nesouhlasím a že si myslím, že viníkem je autobusák. Kdyby mi neukazoval, že odbočuje, nikdy bych mu do cesty nevjel a navíc – když jel rovně, věděl o mně i o autě vedle sebe, kterému musím dát přednost. Tedy věděl, že mu tam budu muset zastavit a nemusel do mne vrážet.

Nejvíce mne mrzelo, že svou chybu nepřiznal. Svědci do protokolu uvedli, že autobusák zapomněl při výjezdu ze zastávky vypnout blinkry a že skutečně dával znamení o změně směru jízdy.

Až posléze večer jsem se od známého dověděl, že řidič autobusu po havárce, kterou nezavinil má tři dny placeného volna. Došlo mi, že do mne vrazil schválně. Autobus byl nepoškozený, nikomu v něm se nic nestalo, já měl jen škodu na dveřích.

A jak to dopadlo? Po poradě s právníkem jsem přistoupil na to, že za symbolickou pokutu uznám, že jsem viníkem, protože u soudu by bylo pravděpodobné, že soudce by mne za viníka uznal. Já se jím ale nikdy necítil. Od té doby si na řidiče autobusů a tramvají dávám velkého bacha. Třeba by se jim nějaké to volno hodilo…

A tím jsme u dnešního tématu dne.

  • Už jste někdy bourala?
  • Byla jste účastníkem nehody?
  • Jak se to přihodilo?

Napište mi vaše příběhy smutné i veselé. Napište mi, co si myslíte o pirátech silnic. Znáte nějakého anděla silnic?

Vše směřujte na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jedné z vás za dnešní příběh pošlu krásnou květinu!

Reklama