Reklama

Poslední fáze manželství.
To je přesně ten okamžik, kdy se nejsnáze uttíká od měnžela. Zažila jsem to. Nejdřív jsme bydleli v malém bytě s jeho matkou, pak další tři roky ve svém, ale teror pokračoval, Bylo to dost hrozné a nebudu vám tu líčit, co se mi všechno dělo. Navíc nesmyslně a silně žárlil, pořád mě kontroloval, v podstatě omezoval moji osobní svobodu.

Pak jsem se sblížila se spolužákem, byl mladší a moc fajn, blonďák a ucho trochu. Ale měl mě rád. Poprvé jsme se pořádně líbali na zadním schodišti pražské fildy. A bylo to skvělé. I ty šílenosti, které jsme pak spolu vyváděli v přeplněných tramvajích, na jejich zastávkách, u něj na koleji! Najednou to ze mě spadlo. S ním. A uvědomila jsem si, že až teď jsem to já. A podala žádost o rozvod.

S blonďákem jsme spolu nezůstali na pořád, ale ještě nějakou dobu to trvalo a dnes jsme dobrými přáteli (taky už by se mohl usadit) a já mám přítele, který si mě chce vzít. Takže na nevěru vzpomíná jen v tom nejlepším. Ať se vám to líbí nebo ne.

P.


Milá P.,
díky za další poučný příspěvek, jak to může s nevěrou být. Medicína. Medicína na zpackaný život. Pokud to „blonďákovi“ nevadilo, nemělo by to vadit ani nikomu dalšímu (kromě manžela zřejmě). Gratuluji k rozvodu! A ke svatbě?:-)

Napište mi také na adresu redakce@zena-in.cz! Pochopitelně anonymitu neporušujeme!