Dobrý večer.
Nevěra mi nezní vůbec nelákavě. Naopak. Jsem se svým přítelem už čtyři roky a není to tak dlouho, co mi bylo dvacet. Je to moc příjemné, je o pár let starší a chová si mě ve zlaté klícce. Nemám si nač stěžovat. Snad jen na stereotyp a na to, že jsem doma skoro pořád sama. Dokonce mi pořídil psa, abych se nenudila.

Jenže ono se marně nezpívá „mladá holka lásku potřebuje“... Nudím se tu. Hrozně se tu nudím, když se tak starám o domácnost a jinak nemám žádné starosti, navíc přítel dělá v oboru, který zrovna mně moc neříká, takže ani společní přátelé nás nepojí.

Jsem z malého města a tady by to byl poprask a pohroma. Ale máme internet. A já našla někoho, s kým bych chtěla trávit víc času. Je ale daleko, a tak jsem zatím v bezpečí. Rozumíme si, povídáme si na ICQ už půl roku, známe se naprosto, jen ne fyzicky. Neviděli jsme se spolu zatím jen kvůli vzdálenosti a proto, že je mi nevěra odporná.

Nesnáším to slovo, nesnáším přetvářku a nesnáším všechno, co to přináší. Ale toužím po ní celým tělem a pomalu i duší. Jak byste mi poradili? Držet se dobrého bydla a nepálit si prsty někde jinde? Jenže tady už mi všechno padá na hlavu. Pokud někoho ze čtenářek něco napadne, sem s tím.

P. S.: Ten potenciální je úžasný, máme stejné zájmy, má mě taky rád a z té nevěry rozhodně taky není nadšený. Nepěkná situace.

K.


Milá K.,
dnes jste se rozhodly, že si tu mám hrát na poradnu. Jenže jak píšete, není to jednoduché. Zřejmě jste mladá. A lásku potřebujete. Dítě nemáte (nechcete?), takže se nudíte. Pochopitelné. Když se rozhodnete, že jo, nikdo vám v tom nezabrání a nejspíš se vám to bude líbit. Ale čtyři roky jsou čtyři roky. Jenže vy si podle mě nejste ani jistá, jestli s ním chcete zůstat, nemám pravdu? Podle mě to uděláte, jen se to pak snažte ukočírovat.

Napište mi také o nevěře na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama