O tom, že nevěra se nevyplácí, se přesvědčil můj bývalý manžel. Ano, píši bývalý, neboť už spolu nejsme přes 4 roky, ale abych uvedla vše na pravou míru, tak napíši svůj příběh a možná si z něho někteří muži vezmou ponaučení.

Jako mladá jsem si dost zahrávala se životem, a to tak, že jsem chlapce střídala a chtěla si užívat svého mladého života co možná nejvíce, a tak jsem se bavila, až jsem najednou otěhotněla, a bylo po zábavě. Mně došlo, že spadla klec, a já měla před sebou otázku: „A co teď?" Vdávat jsem se nechtěla, neboť ten, se kterým jsem byla těhotná, tak se rád napil alkoholu a já s ním žít nechtěla. Tajila jsem své těhotenství dost dlouho, ale ne až do konce, a když se to matka dozvěděla, tak jsem myslela, že je to můj konec, ale naštěstí mě nezabila a já porodila chlapečka, na kterého nedali rodiče dopustit.

Pak jsem poznala muže, do kterého jsem se zamilovala, a po krátké známosti, tedy po třech měsících, jsem si ho vzala za muže. Nedala jsem tenkrát na radu své matky, abych si ho nebrala, že taky pije a navíc prý je samá ženská. Já však měla svou hlavu a na její rady nedala. Muž sice pil, ale po mé domluvě přestal chodit i s kamarády na pivo a stal se z něho absolutní abstinent a já byla na sebe náležitě pyšná. Ta další věc byly ženy, které měl můj muž rád, a to už byl oříšek pro mne opravdu tvrdý a bohužel se mi ho nepodařilo rozlousknout po celou dobu našeho manželství.

Můj muž si občas zpestřil svůj život nějakým tím flirtem, ale jak říkal on, nic to neznamenalo a v našem společném životě se nic neměnilo. Já se starala o tři děti, neboť k mému synovi přibyli ještě dva kluci, které jsem měla s manželem, a manžel chodil do práce a jak říkal, po práci má nárok na zábavu, a šel si kam chtěl, což já jsem nemohla od dětí jít nikam. Asi byste řekli, že to nemohlo dlouho trvat, a já se rozvedla.

Ne, naše manželství trvalo celých 32 let, ve kterých můj muž prodělal dva infarkty a ve svých 36 letech už byl v invalidním důchodu, ale ani jeho zdravotní stav neukončil jeho kariéru Don Chuana a on se ve svých 50 letech zamiloval do ženy o 20 let mladší, a to už bylo opravdu vážné a ne jen tak nějaké vyhození z kopýtka.
Čekala jsem celý rok, jestli ho to třeba nepřejde, ale marně. Tvrdil, že se mají rádi a se mnou už ho to nebaví, a jestli chci, tak si mám taky někoho najít. Nevěřila jsem svým uším, co od něj slyším. Já, která se o něj celou dobu starala, když byl nemocen, tak teď jsem byla jak se říká odkopnuta, ale ještě jsem chvíli čekala, jestli se nevzpamatuje. Přestala jsem mu vařit a prát na něj a řekla mu, ať mu to dělá jeho milenka, že tu nejsem od toho, abych mu dělala služku. Ptala jsem se také té ženy, zda ví, jak je nemocný, jestli se o něho bude starat, a ona mi na to odpověděla, že ano. Tak jsem si po roce a půl našla na inzerát přítele, ke kterému jsem se krátce nato odstěhovala, a podala jsem žádost o rozvod a čekala 2 roky, než nás soud rozvedl.

V té době už byl manžel sám, protože jeho milenku přestal vztah bavit, když už tu nebyla ta žena, která se kvůli ní tolik trápila. Asi to byla jedna z těch žen, kterým dělá dobře, když vidí, jak se kvůli nim rozvádí manželé, a když se tak stane, je po zábavě a ony odejdou ze hry. Já jsem se po rozvodu hned provdala za svého přítele a nelituji toho, protože je to ten nejlepší muž, kterého jsem ve svém životě potkala, a lituji jen, že jsem ho nepotkala dříve.
A co se stalo s mým bývalým mužem? Ten chodí a všude pomlouvá svou bývalou milenku, že kvůli ní přišel o rodinu, že ho opustila žena i děti a jemu teď zbyly jen oči pro pláč. Nakonec je to jak v pohádce se šťastným koncem, ale jen pro mne. 
Reklama