Dnešní příběh by se možná hodil do rubriky Vztahy, v níž tak rády diskutujete a někdy pochybujete o pravdivosti uvedených příběhů. Tak vězte, že tento se skutečně udál a týkal se manželky následníka saského trůnu Fridricha Augusta. Nevěrnicí tedy byla žena…

Luisa Saská nebo také Toskánská (1870 -1947), tato u nás nepříliš známá členka habsburského rodu a dcera posledního toskánského velkovévody, prý byla mimořádně krásná. Od sedmnácti let dostala několik nabídek k sňatku. Zhýčkaná princezna byla ale docela vybíravá. Nakonec kývla na nabídku následníka saského trůnu, který se do ní bezmezně zamiloval. Později uváděla, že to bylo na přání rodičů a taky pod vidinou, že se stane v budoucnu saskou královnou. Mohla...

Na počátku 20. století se proslavila na svou dobu skandálním životem. Dnes by to možná nikoho nepřekvapilo, ale tehdy? Moc šťastná na saském královském dvoře v Drážďanech nebyla, a tak se rozhodla opustit manžela. A to už s ním měla šest dětí. Už dříve měla poměr s jistým zubařem a tentokrát si oblíbila učitele svých dětí André Girona.

Luise SaskáRozhodla se, že s ním uteče co nejdál od saského dvora. To bylo v roce 1902. Byla právě posedmé těhotná a nejdříve to vypadalo, že cestu podniká, aby se zotavila. Jenže Luisa neměla vůbec v plánu se vrátit. Krátce nato policie zachytila její telegram adresovaný milenci a pak už se toho ochotně chytl tisk, který to náležitě rozmázl. Dceru Annu Piu Moniku, kterou pak porodila, raději Luisin aristokratický manžel uznal za vlastní. Když byly holčičce dva roky, Luisa za slušnou sumičku zapomněla na své mateřské city a přenechala ji „tatínkovi“. Mimochodem dcerunka, moc hezká po mamince, se provdala za Habsburka.

V roce 1903 raději manžel souhlasil s rozvodem, což bylo na královských dvorech té doby neobvyklé a znamenalo to pro něj, že se už nikdy nemůže jako katolík znovu oženit. Ani vztah Luisy a Girona nebyl na věčné časy. Dalším Luisiným milencem byl Ital Conte Carlo Guiccardi, mimochodem ženatý. Ale i ten byl brzy zapomenut. Luisino srdce získal nový muž – o dvanáct let mladší hudební skladatel Enrico Toselli. Za něj se v roce 1907 dokonce provdala a porodila mu syna. Když se po pěti letech rozvedla, syna raději přenechala tatínkovi a jeho rodině.

V roce 1911 vydala svůj deník pod názvem Můj život. A servítky si rozhodně nebrala! Dobový tisk měl o senzaci víc. A pochopitelně si na ní také zgustl! Líčil Luisino chování jako nechutné, bezpříkladné, příšerné! Císařský dvůr ve Vídni jí dokonce zakázal užívat jméno Habsburk. Měla zákaz vstupu do Saska i Rakouska-Uherska, a tak místa pobytu často střídala.

Zemřela na předměstí Bruselu v bídných podmínkách jako květinářka v roce 1947. V posledních letech si genealogové lámali hlavu nad tím, zda by se dalo přece jen najít pro výstřední Luisin život nějaké vysvětlení. A našlo se! Kořeny rodu vedou až do šestnáctého století k Johaně Šílené, ta za všechno mohla…

Přesto se k Luise Habsburkové neznají. Není pochována v kapucínské kryptě ve Vídni, ale v hrobce Hohenzollernů.

Foto: Zdroj Wikipedia

 

Mohli jste si také přečíst:

Reklama