V době, kdy letušky podávají v první třídě pinzetou horké utěrky, v době, kdy si drbeme zuby zubními kartáčky se zvukovým budíkem na tři minuty, a v době, kdy si můžeme rezervovat cestu na měsíc, je zmínka o mamutech a jeskyních asi bezdůvodná a zbytečná. Skutečně?

nevěra

Je tomu přibližně 3,5 milionů let, kdy lidé začali žít v tlupách, muži lovili maso, které večer u ohně přežvykovali, zatímco ženy chránily děti jako šelmy, chodily na bobule a stejně tak přežvykovaly, ale kůže. Když neandrtálce chytla pudová (naprogramovaná) záležitost, odvalil se do té nebo té jeskyně a byl klid a fungovalo to další neskutečně dlouhé období. Ještě trochu vědy? Za celou historii lidstva tu bylo více než 1200 společenských kultur a z toho víc než tisíc jich bylo polygamních. Nepokazilo se někde něco? Máme tu osvědčený model fungující spoustu let. Co bylo motivací? Přežití, výběr kvalitního kusu, zajištění potomků...?

Pouštím se tu do polemiky, kdy můžu dostat facky ze všech stran, ale přesto si to neodpustím.

Co je to vlastně VĚRNOST?

Podle G. Simmela je věrnost „vytrvalost duše, která ji udržuje na jednou nastoupené cestě“. Od malička nám mámy vypráví, jak se princ s princeznou zamilovali a on přemohl draka a žili spolu až do smrti. Do této doby já život dělím na pohádky, pubertu a současné velké probuzení. Labutě to samozřejmě neřeší, labuťák má nějak zvláštně naprogramováno, že na jiný rybníček nemůže. Stejně tak jeřábi, kteří žijí celý život se svým jedním zvířecím partnerem.

Dále tu máme šesté přikázání: Nesesmilníš! Monogamie se stala základem a nejlépe na celý život. Nejdeme tak trošku proti tomu přírodnímu naprogramování? Nevěru jsem sama odmítala a věřila ve svého labuťáka do té doby než nám nějak vlezla za dveře. Nevěra je nejčastější důvod již tak hodně častých rozvodů u nás. Neznám nikoho kolem sebe, kdo by přinejmenším nezaflirtoval. Ale nepřestanu říkat, jestli jsme si to my ženský neudělaly taky tak trošku samy. Rozdělení rolí muže a ženy bylo dány odpradávna, ale ženský do toho pořád vrtaly, začaly volit, nosit kalhoty, což je za mě naprosto v pořádku, ale: Nevzaly jsme těm chlapům něco? Neurvaly jsme jim trochu toho mužství - a mužská ješitnost je neuvěřitelná záležitost!

Chlapi můžou, ženský ne!

Marek Vašut ve filmu Román pro ženy říká, že: „...chlapi zahýbat můžou a ženský ne. To je osvědčený model fungující více než sto let .....!“ Ale je to model společensky nepřijatelný. Chudák Bill Clinton nebo Tiger Woods! Děje se tedy něco nepřijatelného pod pláštíkem monogamie, nebo se jen nepřestalo dít něco, co je funkční již miliony let? Znám jeden stařičký pár. Pán se již belhá s hůlkou a zvládá vše s pomocí své úžasné ženy. Ona je tak úžasná, protože do teď nezmizel milý úsměv z její tváře a milá slova z jejich úst. Ten pán s hůlkou byl tenkrát fešák a své milenky by prý jen těžko počítal, ona ho přesto vede za ruku, nepodkopává mu hůl a mile se usmívá. Stejně tak mi moje šedesátiletá známá říká, že chlapi prostě zlobí.

Bagatelizovat nevěru, která bolí, je nesmysl, stejně jako shazovat důvěru ve věrnost. Pokud máte svého dokonalého labuťáka, věřte, že budete žít jako Sněhurka s princem šťastně až do smrti. Pokud Vás trápí manželův pozdní příchod, příchozí smsky po desáté hodině, případně jiný parfém než je ten jeho, máte vždy na výběr. Co je ale rozhodně důležité vědět? Pokud vy, něžnější pohlaví, případně přinesete do jeskyně většího mamuta než váš partner, sedněte zpět k ohni a nechte muže plnit jeho pragmatické cíle, přežvykovat maso a odbíhat na lov. Nevím, jestli to zajistí klid vám, ale geneticky a naprogramovaně je to (asi) správně.

Skvělé je to, že se ženy v dnešní době proměnily v tak dokonalé šelmy, že mohou přinést do jeskyně mamuta, ustlat lepší pelech, než jen ten z roští, chránit a vychovávat děti, ale rozhodně si můžou urvat i kus pro sebe a něco si užít a prožit! (nemluvím o nevěře :))

Reklama