Jana Kadečková organizuje výlety pro vozíčkáře. Když jsem se s ní bavil o její neziskovce Kolečka na cestách, přišla řeč i na jeden zajímavý zážitek. V loňském roce se vezlo 10 vozíčkářů poprvé letadlem do Řecka - a bylo to něco!

vozíčkář

Život vozíčkáře je časově náročný. Sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem v jedné reportáži zkoušel, jaké to je projet si na vozíku část Prahy. Vzdálenost, kterou zdravý člověk běžně překoná za pomoci městské hromadné dopravy během patnácti minut, mi zabrala víc než hodinu. To, že bych měl na vozíku cestovat letadlem do Řecka, mi přijde nepředstavitelné.

Podobné zájezdy pro vozíčkáře organizuje nezisková společnost Kolečka na cestách, kterou založila Jana Kadečková (viz odkaz pod tímto článkem). Když jsem se s Janou setkal, přišla řeč i na její loňský výlet, kdy vezla 10 vozíčkářů letadlem právě do Řecka.

Když jede skupina vozíčkářů letadlem, jak se k tomu postaví aerolinie?
Loni jsme letěli do Řecka deset vozíčkářů, deset asistentů a ještě tři děti. Vozíčkář má přednostní nástup a letiště běžně poskytuje pomoc vozíčkáři, takže mi slíbili, že dají ke každému deset chlapů, kteří mu pomohou do letadla. Přišli ale jen dva. Řekla jsem si, že když nám slíbili deset chlapů, tak nebudu ničit svoje asistenty, kteří mají před sebou deset dní tahání do moře a z moře, takže nastupování trvalo opravdu dlouho.

Jak to nakládání funguje, je v letadle nějaký vyhrazený prostor pro vozíčkáře, nebo třeba vynadají nějaké sedačky?
Ne, představte si takový rudlík a na něm sedačku. Na to člověka přesadí, přivážou ho, aby nespadl, a takhle pak projíždí uličku v letadle. Co mě nejvíc překvapilo je, že vozíčkáři se dávají k oknu - to znamená, že je museli přetáhnout přes celou trojsedačku.

Proč k oknu, dostala jste nějaké vysvětlení?
Řekli nám, že kdyby bylo nějaké nouzové přistání, tak aby nepřekáželi.

Vy jste ale zatím (pokud vím) letěla jen s jednou společností, třeba je to ojedinělý přístup, ne?
Bohužel ne, co jsem se ptala vozíčkářů, tak mi říkali, že je to takhle normální.

Třeba je to i praktické, protože panikařící lidé v letadle by mohli vozíčkáři ublížit. Lépe mu pomoci, když už je letadlo prázdné...
Na tom něco bude. Ale ještě větší legrace byla, když jsme odlétali z Řecka. Delegátka nám všechno domluvila, ale přesto šoupli všechny vozíčkáře do předních řad a asistenty dozadu. Tak asistenti šli a měnili si místa s cizími lidmi - ještě navíc cizinci. Vysvětlovali jim rukama, nohama, že ten člověk bude v průběhu cesty potřebovat najíst, napít a další asistenci. No, nepředstavitelný bordel. Navíc jsme na letišti jeli k letadlu speciálním autobusem, do kterého se vešlo jen pět vozíčkářů a pět asistentů. Museli jsme se proto rozdělit na dvě várky. První várku posadili do letadla a najednou začali nastupovat ostatní lidé, za chvíli plné letadlo, uzavřely se dveře a odlítáme, máme povolení k odletu. Koukám jako blázen - neměla jsem tam ještě dalších deset lidí! Tak volám: „Ne, my nemůžeme odletět, ještě nejsme všichni. A Řeci pohoda, pauza. Nastupovali jsme další hodinu a hodinu a půl čekali na nové povolení k odletu.

Co personál na palubě letadla?
S nimi problém nebyl, jsou milí a vstřícní.

Když to vezmu z druhého pohledu, když letí deset vozíčkářů, může to být v letovém provozu problém, protože nakládání vozíčkáře nějakou dobu trvá a v tomhle množství se to nasčítá. Jak to fungovalo prakticky, vy jste je nahlásila letišti, že pojedete, a ať vám doporučí spoj, nebo jak to bylo?
Měli jsme to přes cestovku, která nás nahlásila. Do destinací, kam jedeme s Kolečky poprvé, si netroufnu jet na vlastní pěst, chci být krytá cestovkou.

Nemohl být problém v té cestovce?
Přiznávám, že raději jezdím s německými cestovkami než s našimi, ale cestovka nás letišti nahlásila, a to pak požadovalo další údaje. Uváděli jsme váhu vozíků, rozměry vozíků, jaké bude mít kdo s sebou léky, nahlásila jsem také, že každý vozíčkář má hodně těžkých zavazadel a budeme mít tedy velkou váhu.

No, výlet se nakonec vydařil a Jana deseti vozíčkářům připravila krásnou dovolenou u moře. Za ten stres to rozhodně stálo. „Byla to užitečná zkušenost, příště už vím, na co se připravit,“ dodává Jana.

koleckaKolečka na cestách najdete na internetu na následujícím odkazu...

Čtete také...

Reklama