Tak tuhle větu jsem od své mámy slyšela několikrát za den. A já stále nevěděla, co dělám špatně. Padlo i několik pohlavků. Neustále jsem polykala velké kusy. Oběd ve mně byl během vteřiny. Co se týkalo chleba a rohlíků, tak takové gavalce, které jsem polykala, by snad nezvládl ani dospělý mužský. A za to byly ty pohlavky. Tak to šlo rok od roku dál a já měla své stravovací zvyky stále stejné. Máma už vzdala veškeré pohlavky a lamentování.

Po ukončení základní školy přišlo nečekané rozuzlení mého hltání a kousání. Se změnou školy přišla i změna zubaře. Paní zubařce se nelíbily moje křivoučké zoubky, a tak mě poslala na rovnátka. Tam mi chtěli vzít otisky zubů. (Pokud to někdo nezná, tak tento otisk se provádí do hmoty připomínající žvýkačku. Teda aspoň tenkrát to tak bylo. Plát byl tenký asi 3 mm.) Vložili mi ho do úst a řekli „Skousněte!“, já to provedla a ono nic. A tak se přišlo na to, že mám otevřený skus. Tenkrát jsem se nekousla ani do malíčku. Otisk se musel odložit, jelikož ten den neměli dostatek hmoty na to, aby mi otisk udělali.

Mamá se mi omluvila za to, že mi nadávala. Prostě jsem za to nemohla, nedokázala jsem ukousnout rohlík, natož pak krajíc chleba. Vše jsem trhala zadními zuby, proto ty velké kusy.

Čekala mě operace. Měli mi lámat dolní čelist a nějak ji srovnat a sdrátovat s tou horní. Naštěstí jsem před operací padla do rukou jednomu docentovi v Olomouci, který řekl, že sice nic neslibuje, ale možná by to šlo srovnat i bez operace. Trvalo to 5 let a stálo to spousty peněz, ale musím říci, že se to povedlo, i když nit stále neukousnu. :-)
 
Babca.p

Děkujeme a přidělujeme 1000 bodů do VVS.

Reklama