Slovíčko „ne“ je těžší, než by se zdálo. Říkat „ne“ nám obecně příliš přes pusu nejde. Neznamená to ovšem, že jsme nevychované, sobecké nebo bez zájmu o ostatní. Je to výraz sebeúcty a zdravého sebevědomí. A je potřeba se „ne“ naučit používat. Bez strachu a pocitu trapnosti.

Eva říkat „ne“ neumí. A tak se dostává zas a znovu do stejných a nepříjemných situací: dělá často práci za své kolegy, dělí se o své věci s lidmi, kteří toho spíše jen zneužívají, půjčuje peníze kamarádkám, u nichž si není jistá, zda jí je někdy vrátí, řídí se tím, co zrovna potřebují její rodiče nebo partner... „Vlastně ani nevím, proč to dělám. Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem sebevědomá, s vlastním názorem a s nějakým životním cílem. Jenže ono je to úplně jinak. Začala jsem mít problémy v práci s kolegyní, doma to na mě dopadalo a vedlo to k hádkám s přítelem a stal se z toho začarovaný kruh...,“ vypráví Eva.

ne

„Jakmile po mně teď někdo něco chce, nejsem schopna sebrat odvahu a postavit se mu, slušně odmítnout a stát si za svým názorem. Pořídila jsem si nespočet knih o mezilidské komunikaci, dokonce byla na kurzu asertivity, ale slovo „ne“ jsem se rozhodně nenaučila,“ pokračuje Eva.

„Dělám zkrátka to, co po mně chtějí jiní. A zjistila jsem, že v tomto modelu nejsem rozhodně šťastná. Řídím se tím, co chce můj partner, za rodiči jezdím tehdy, kdy si to oni naplánují, dělám taxikáře kamarádům, protože, kdo jiný by přeci řídil!?, v práci mám povinností nad hlavu, protože kolegyně spěchají za svými dětmi a my bezdětné máme času na rozdávání...“

„Co mám dělat, abych taková nebyla? Jak se mám zachovat a jak říci „ne“, aniž by se ze mě stala sobecká mrcha?“ ptá se Eva.

Tento komunikační problém má nejenom Eva, ale spousta z nás. Naše obavy z toho, že někoho odmítnutím zraníme nebo urazíme, je zbytečné. Důležité je, abychom byly sami sebou.

  • Zkuste si uvědomit, co je vám milé a co naopak vůbec. Snažte se občas upřednostnit svoje zájmy před zájmy jiných.
  • Pokud se vám do něčeho nechce, nedělejte to.
  • Nevysvětlujte vše, co nehodláte udělat. Každý má právo říct ne, aniž by vysvětloval, z jakého důvodu.
  • Pokud se bojíte říct „ne“ na rovinu, vymanévrujte ze situace tak, že řeknete například „Ještě o tom popřemýšlím.“
  • Je-li vám něco proti srsti a chcete odmítnout, řekněte to jasně a přímo.
  • Neomlouvejte se za své „ne“, chovejte se sebejistě.
  • Uvědomte si, že „ne“ není známka neomalenosti.
  • Nenechte se do situací vmanipulovat a stůjte si zatím, co je ve vašem zájmu.
  • Říká se: „Chudí lidé se na sobectví dívají jako na hřích, kdežto bohatí jako na přednost.“ Věci, které vás dělají šťastnějšími, dokážou rozzářit i ostatní. Zkrátka a dobře, pomáhat se musí, ale nedělejte to za každou cenu.

Názor odborníka

„Zřejmě skoro každý z nás zažil někdy to nepříjemné dilema, když se nám do něčeho nechce, a musíme druhého odmítnout. Buď jsme to opravdu udělali a ulevilo se nám, že jsme nešli sami proti sobě (možná to na chvíli provázely výčitky, zda jsme druhého nezklamali nebo mu neublížili), nebo volíme druhou strategii - stejně jako Eva - vyhovět druhému za každou cenu. 

Na příběhu Evy je vidět, že si svůj „problém“ velmi dobře uvědomuje a již dlouho ji to trápí. Vyčítá si, že ač už si k danému tématu nastudovala kde co, stále není schopna ustát si dané situace sama před sebou. Velmi výstižně to shrnuje, že se cítí být jak v začarovaném kruhu. Je důležité, uvědomit si, že fakt, že jsme se do situace tolik zamotali, není našim osobním selháním. Mnozí tento pocit znají a často se mylně domnívají, že někdo jiný by podobnou situaci zvládl lépe. Tak tomu ale vůbec není. Život je plný překvapení a některá z nich nám nejsou milá. Na úplně všechny eventuality se předem připravit nemůžeme nikdy. Většinou se na nás někdo obrátí nečekaně a nám to prostě jen hned nesepne. Ještě tedy, než využijeme všech strategií pro „asertivní NE“ apod., zkusme si dát odstup. Např. si jednoduše napočítat do deseti, využít formulky „ještě o tom popřemýšlím“ a pak teprve odpovědět. Prostě se nenechat překvapit. Dát si čas na odpověď, ať ze sebe doslova „nevyhrkneme“ naše staré, typické ANO, ze kterého poté máme jenom výčitky. Pak překvapení nemusí tolik překvapit!“

PhDr. Lucie Bělohlávková

psychoterapeutka pro děti a dospělé

vedoucí Psychoterapeutického centra Řipská

Mohlo by vás zajímat

Reklama