Zdraví

Neumí chytat míč!

Milá Meryl,
 
se sportem jsem to neměla nikdy jednoduché - a to i do té doby, než se mé klouby v devíti letech rozhodly stávkovat. Pro povzbuzení uvedu dva příklady:
 
Já a míč. Nikdy jsem nepochopila vysokou oblibu míčových sportů. Můj pud sebezáchovy bohužel ve chvíli, kdy šťastná droboť nastoupila k nějaké další zajímavé míčové hře, fungoval naprosto bezchybně. Ve chvíli, kdy ke mně letěl míč, jsem připažila a zavřela oči. Vždycky, nešlo to vůlí ovlivnit. Takže mě míč buď trefil, nebo prolétl kolem, co ale bylo jisté, byl slovní výprask příslušné soudružky tělocvikářky.
 
Já a plavání. Můj první zážitek z plovárny se ke mně občas vrací jako noční můra a dodnes jím omlouvám svůj plavecký styl "sekera ke dnu". Jako prvňáček (či druháček?) jsem byla nahnána plna očekávání do bazénu a s úžasem hleděla na asi 100kilového plavčíka v roztomilé gumové koupací čepičce. To na něm byla ale jediná roztomilá věc - svou výuku zahájil logicky v duchu hesla "nejprve se děti musí přestat bát vody". Následovalo strkání hlavy pod vodu. Komu se moc nechtělo (tedy mně), tomu plavčík hlavičku pod vodičkou přidržel. Dodnes si pamatuju ten zoufalý pocit, jak jsem se zmítala pod vodou a hlavu mi dolů tlačila nemilosrdná ruka Tlustého plavčíka. Od té doby jsem začala plavání sabotovat - tu mě bolelo bříško, tu mě škrábalo v krku... A trojky z plavání mi také od té doby kazily mé vysvědčení se samými jedničkami :-)
 
Mohla bych pokračovat ještě dlouhé hodiny, vzpomínek na sportovní utrpení mám opravdu celý archiv. Tak snad i tahle "ochutnávka" povzbudila všechny sportovní antitalenty.
 
channah
 
 
Milá channah, ani nevíš, jak jsi mě potěšila. A věřím, že stejné pocity mají i ostatní čtenářky. Díky za Tvůj příspěvek k dnešnímu tématu.
A vy ostatní, nestyďte se a napište mi své sportovní trapasy a neúspěchy. Dnes se za ně stydět nemusíte, dnes budete hrdinky! A budou vám tleskat davy!
 
Krásné pondělí všem přeje dnešní editorka
 
   
06.06.2005 - Zdraví - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [15] Gwendylon [*]

    Renunka: vztek na to, že jsem rozklepaný melounek v 25

    superkarma: 0 06.06.2005, 14:57:08
  2. avatar
    [14] blanca [*]

    I já se musím přiznat, že míčové hry nikdy nebyly mojí silnou stránkou. Vybíjená - jak už tady někdo psal, uhnout před míčem, to jestě šlo, ale přehodit hřiště...prostě problém. Volejbal a basketbal, ty jsem přímo nesnášela. Jediná míčová hra, která mi doslova "chytla" je nohejbal. Ale ten hraji až teď, to už jsem nějakých pár let ze školy. Jinak šplh o tyči - hrůza, přeskok kozy - zvládla jsem skrčku, ale roznožku?, to skoro nikdy. No, tak bych mohla pokračovat dál.

    superkarma: 0 06.06.2005, 13:07:18
  3. [13] Rikina [*]

    Můj sportovní neúspěch je, že jsem to nikdy nedotáhla v lehké atletice dál než na "přeborník okresu". Prý jsem byla moc líná, pořádně trénovat, říkal trenér... No dneska už to nedoženu
    Nechytit míč, s tím se dá žít, ale neumět plavat, to je skoro nebezpečný - nemusí být vždycky po ruce ztepilý záchranář

    superkarma: 0 06.06.2005, 12:17:29
  4. avatar
    [12] Julča [*]

    Žábina:taky nesnáším plavání a šplhání mi taky nešlo.Míčové hry celkem .Tělocvik všeobecně

    superkarma: 0 06.06.2005, 11:33:28
  5. avatar
    [8] Gwendylon [*]

    Renunka: proti ohni se bojuje ohněm šup někam na cvíčo jako já, tlustá a vytuhlá, šup rovnýma nohama na aikido

    superkarma: 0 06.06.2005, 10:55:04
  6. avatar
    [7] Lilinka [*]

    Ja jsem nesnasela vybijenou, doted mi ta hra prijde padla na hlavu

    superkarma: 0 06.06.2005, 10:54:25
  7. avatar
    [5] Gwendylon [*]

    Míčové hry mi neva, ale dlouhé běhy jsem vždycky nenápadně sabotovala... cokoli potřebovalo vytrvalost, na to jsem díky srdeční vadě nestačila s dechem, ale naše tělocvikářka si myslela, že jsem tlustá a líná... s bolavýma zádama mě nechala aspoň milostivě uhrabovat písek v doskočišti, když už jsem neskákala ( a přitom věděla, že skoky do dálky mám ráda a že mi teda fakt asi něco je, když neskáču ).

    superkarma: 0 06.06.2005, 10:44:29
  8. avatar
    [4] stasha [*]

    Celou školní docházku jsem toužila po osvobození z tělocviku Při vybíjené jsem se sice úspěšně vyhýbala míči, ale nikdy jsem nepřehodila pole. A podat při volejbalu za síť je u mě sci-fi
    Byla jsem z toho hodně nešťastná. A stejně blbě to nesl můj táta, který je sportovec tělem i duší.

    superkarma: 0 06.06.2005, 10:40:30
  9. avatar
    [3] Žábina [*]

    nesnášela jsem plavání a vybíjenou

    superkarma: 0 06.06.2005, 10:31:35
  10. avatar
    [2] Amélie [*]

    Jo jo, míčové hry .Největší utrpení bylo, když si kapitání družstev na vybíjenou vybírali hráče do svého týmu. Vždy jsem zbyla poslední a pak už si mě tedy někdo musel "vybrat".Na ty kyselé výrazy nadšených hráčů nezapomenu .Byla jsem totiž proslavená podobným reflexem jako channah.Před letícím míčem jsem se schoulila do klubíčka a nastavila jsem zadek, do nějž to bolelo nejméně .

    superkarma: 0 06.06.2005, 10:26:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme