Dobrý den,

máme tříletou dceru, která oslovuje cizí lidi na ulici a povídá si s nimi neomezeně dlouho.

Kdykoliv ji něco zaujme, odchází a nedbá, zda ji následujeme...
Pokud potřebujeme dcerku ohlídat, je příjemné, s jakým nadšením se vydává kamkoliv a rodiče nepostrádá, ale při "běžném" provozu tak nadšení nejsme. Pro případ, že bychom někdy polevili v pozornosti a
dítko se nám zatoulalo (jako asi většina dětí je v páchání zakázaného velmi rychlá), jsme malou naučili jméno i adresu.

Před pár týdny jsme museli na dětskou gynekologii. Aby měla návštěva hladký průběh, všechno jsem malé vysvětlila - skutečnost, že se jí bude sestřička ptát na jméno, jsem bohužel opomenula.
Sotva jsme vstoupily, obrátila se sestřička skutečně na dcerku s tímto dotazem. Její odpověď nás zaskočila všechny: "Jsem netopýr Fananu."

První se vzpamatovala lékařka a položila další dotaz: "A kde bydlíš?"
Logicky následovalo prohlášení:"Na stromě!"

Když jsem pár dnů poté nechala dceru v dětském koutku, nebyla jsem už nijak zaskočená, že slečny vychovatelky při vyzvednutí dcery chtěly vedět, jakže se holčička skutečně jmenuje, protože na všechny dotazy jim zatvrzele odpovídala: "Netopýr Fananu."
 
Kdykoliv se dcerky ptám, správně mi odrecituje jméno i adresu, ale pokud by se náhodou někdy ztratila v supermarketu, vím, že z tamního rozhlasu uslyším hlášení: "Netopýrek Fananu hledá maminku."

Přeji všem krásný den!

Akiasare

 

I my přejeme Akiasare hezký den a za vtipný příběh jí posíláme knihu!!!

Tímto se s vámi loučím a udělejte si krásný večer :-)) až děti usnou...

Reklama