Když tak tady mluvíme o zážitcích s kadeřnicemi, vzpomněla jsem si na svůj svatební den.
Tenkrát jsem měla klasické rovné mikádo, na kterém nešlo nic zkazit, ale chtěla jsem být z pochopitelných důvodů co nejkrásnější, tak jsem mytí a vyfénování svěřila odbornicím. Kromě toho jsem neměla fén, a to uznáte, že jen tak s volně usušenými vlasy jsem se vdávat nemohla.
I vyrazila jsem do nejbližšího kadeřnictví, kde se mě ujala učnice. „To bude fajn," pomyslela jsem si radostně, ta na to půjde po novu, žádná tuhá helma, jak to dělávají starší ročníky." Zavřela jsem oči a nechala se hýčkat.
Něco na vlasy sice patlala, ale to byly určitě šampony a kondicionéry... Došlo na foukání. A došlo to i mně. Zřejmě to přepískla s tužidlem, takže jsem měla na závěr kebuli jak římskou helmu. Nejen že se ani vlásek nepohnul, ale možná bych i kdejakou ránu přežila bez újmy.
Hned mi bylo jasné, co bude následovat. Pelášila jsem domů, hlavu pod sprchu a všechny ty odporně lepivé přípravky jsem smyla. Čas letěl, svatební hosté se pomalu scházeli a já vypadala jak hastrman.
Napadl mě jedině vysavač. Otočila jsem hadice a foukala. No jasně, že moje kštice musela obdržet i notnou dávku prachu, ale nic jiného mi tenkrát nezbývalo.
Škoda jen, že můj zážitek s vysavačem bylo to jediné, na co vzpomínám s úsměvem.
Reklama