Nestíhám, musím čůrat! Potíže s močením po porodu? To se spraví samo, nebo ne? Co je ještě „normální“ a jak dlouho čekat? Pomůže cvičení?

„Na WC bych si mohla ustlat,“ napsala pětatřicetiletá Iva do anonymní internetové urologické poradny. Bylo to poprvé od počátku jejích potíží - po šesti letech „tajného“ trápení. I před svou rodinou se styděla, pro partnerství to byl poslední hřebíček - skončilo rok po narození dcery. Iva vyzkoušela volně prodejné léky a potravní doplňky, cvičení, nosila vložky, ale když to přišlo, bylo všechno marné.
Potíže s močením jsou stálé tabu, i když se podle odborníků situace lepší. Stále více žen se odhodlává své problémy řešit a lékaři jim mohou nabídnout účinnou pomoc.

Mnoho podob potíží s močením

hyperMUDr. Oldřich Šottner, urogynekolog Gynekologicko-porodnické kliniky z FN Bulovka upřesňuje: „Před zahájením léčby musíme provést základní vyšetření a určit, o jaký typ potíží se jedná." Nejčastěji jde u žen o tzv. stresovou inkontinenci, tedy o nechtěný únik moče při smíchu, kýchnutí, kašli, rychlé chůzi, fyzické námaze apod. - tedy v situacích, kdy se náhle zvýši nitrobřišní tlak. Typickou pacientkou se stresovou inkontinencí je žena ve středních letech, nebo starší, která má za sebou jeden nebo více porodů, případně úraz nebo onemocnění, které vedlo k oslabení svalů pánevního dna. Může se však vyskytnout i u mladších žen. Zdravá žena nemá potíže s močením ani po porodu. Vyskytnou-li se, je vhodné na to upozornit gynekologa.
„Podle stupně postižení můžeme stresovou inkontinenci léčit konzervativně, tedy například populárními tzv. Kegelovými cviky, ovšem správně prováděnými; mnohdy však musíme sáhnout k chirurgickému řešení, třeba k implantaci některého z moderních typů pásek. Tyto operace se již dnes provádějí rutinně při krátké hospitalizaci, po níž následuje krátká rekonvalescence. Výsledky těchto operací jsou velmi dobré a umožňují ženám návrat k aktivnímu životu bez omezení, které pro ně inkontinence znamenala,“ dodává Dr. Šottner.

Nepomočuji se, ale chodím (spíše běhám) dvacetkrát za den

„Tak by se dal shrnout druhý nejčastější typ potíží s močením, a to hyperaktivní močový měchýř,“ vysvětluje Dr. Šottner. Hlavním příznakem tohoto onemocnění, jehož výskyt stoupá s věkem, ale nezřídka postihuje i velmi mladé ženy (a muže!), je vůlí neovladatelný pocit silného nucení na močení, tzv. urgence. Ta se objevuje bez varování, nepředvídatelně, i při minimální náplni močového měchýře a velmi často - i třicetkrát za den. Za hranici, kdy už lze uvažovat o diagnóze hyperaktivního měchýře je osm močení přes den. Mnohé pacientky budí urgence ze spánku i několikrát za noc. Přitom zhruba polovina postižených „stihne doběhnout" (jak to popsala jedna dáma - je to běh jako o život), u poloviny nemocných dochází k urgentní inkontinenci.
„Tato inkontinence se zpravidla neoperuje, účinnou léčbou hyperaktivního měchýře je změna životního stylu, dodržování pitného režimu, trénink močového měchýře, a to za farmakologické podpory moderních léků, které tlumí stahy příliš akčního měchýře,“ říká Dr. Šottner.
O hyperaktivním močovém měchýři se říká, že nezabíjí, ale krade život. Zbytečně, pomoc existuje.

  • Hyperaktivní močový měchýř - je to i můj problém? Otestujte se!
  • Další informace najdete i na www.inkontina.cz a můžete se poradit i na telefonní lince 800 660 100 - ve všední dny mezi 16. a 20. hodinou.
Reklama