Na posteli si chrupe první rukojmí. Svázaný policista, sjetý pěti neuroly. Přivolaní reportéři TV Nova, namlsaní vidinou zaručeného trháku, už parkují před domem. O pár minut později se stávají rukojmími s pořadovým číslem dvě. Na cestě je záchranka se dvěma dalšími potenciálními vězni. Paní Menclová má teď pěkně všechny pohromadě.

Tak a co teď? Záchranáři kontrolují spícího policistu, kameraman vesele točí, reportér a vlastně všichni jsou nuceni poslechnout si příběh své věznitelky.

 

Otázka, která zajímá všechny, je: Proč to dělá?

Asi to byla vcelku obyčejná ženská se dvěma dětmi. Manžel neunesl její psychické problémy a opustil ji. Po rozvodu soud přiřkl děti do péče otce. Ona trpí roztroušenou sklerózou a navíc se léčí s duševní poruchou. Je v invalidním důchodu. Příspěvek od státu je 3.600,- Kč.
 

Měla by platit nájemné, výživné, inkaso… a ještě k tomu něco jíst… je zadlužená a neví, jak z toho ven. Mohla by ale přece dělat spoustu věcí, aby si pomohla. Namísto toho bere rukojmí, aby na sebe upozornila.

 

Jde to i jinak

Jiná žena ve věku 23 až 26 let, svobodná nebo rozvedená, popřípadě manžel v kriminále, tři děti, ona sama na mateřské dovolené nebo bez práce:

 7.400 Kč příspěvek na bydlení
 8.700 Kč sociální dávky
 1.700 Kč přídavky na děti - pokud má „pouze" 3 děti
 celkem 17.800,- Kč (mimochodem - jaký je váš plat?)

 

Já vím, že paní Menclová o děti přišla. Že nemá nárok na přídavky. Ale na nějaký příspěvek, nebo podporu vyjma invalidního důchodu, přece ano.

 

Otázka, která mě zajímá, je tahle: Může se na náš stát obrátit o pomoc kdokoli, kdo ji potřebuje? Jak to, že tato žena není v nějakém sociálním programu? Jak by to s ní vypadalo, kdyby byla invalida „z menšiny“?

Reklama